Tady se o německé tradice vždycky pečovalo a kronikář Siegl dokonce v kronice tvrdil, že tady sídlily germnánské kmeny od nepaměti. Budiž, nechme kronikáře odpočívat v pokoji a věnujme se raději příchodu rytíře Rolanda do Stonařova. Přišel v pravý čas na na pravé místo.
Stonařov vstoupil oběma nohama do Evropské unie, aniž by vyčkal podpisu pana presidenta na Lisabonské smlouvě včetně dodatku, který leckomu vadí, ale Rolandovi je úpně lhostejný, což mě potěšilo.
Jedno je jisté. Stonařovský Roland zhotovený českým sochařem Petrem Šindlerem je bodrý chlapec. Ten údajně původní, který trčí ve zdi hospody ve Štokách, to je přitroublý hromotluk. Ale budiž, je původní. I když jeho hlava, kterou prý Stonařovští ukradli, byla zhotovena později a není vyloučeno, že sochařem, který se předtím řádně posilnil u zdejšího šenku.
Inu, české ručičky dokážou z kamene zázrak. A tak slovo dalo slovo a já jsem si dovolil požádat pana sochaře o zhotovení ještě jedné Rolandovy kamenné postavičky, která by byla umístěna na původním historickém místě ve Vyskytné nad Jihlavou. A kde ? O místu bych věděl. Ve Vyskytné se právě dokončuje výstavba nového kulturního zařízení, kde nebude chybět pravá česká venkovská hospoda. A právě to je to pravé místo. U hospody. U české hospody. A ta by se mohla jmenovat U Rolanda. Nebo jinak?
Na třech místech by tak stály sochy Rolanda, patrona dobrého a poctivého podnikání. Podobně jako tři kapličky zasvěcené Svaté Trojici v Pístově, Hosově a Horním Kosově tvoří tak zvaný Božský trojúhelník, mohly by tři Rolandovy sochy tvořit trojúhelník dobrého obchodování, do něhož by připadlo i hlavní město kraje Vysočina, Jihlava. A tak by se mohlo stát, že vedle diplomů pro vzorné živnostníky našeho kraje už by se mohly slavnostně předávat tři Rolandovy sošky, bronzová, stříbrná a zlatá. A tu zlatou, díky náhodě či osudu, obdržel letos
právě cukrářský mistr z Vyskytné.
Státní svátek 28.října tak proběhl ve Stonařově vskutku slavnostně. Nechyběly projevy, oslavné básně, posvěcení sochy a smažené občerstvení včetně českého piva. Blýskaly fotoaparáty, řinčely zbraně skupiny historického šermu Vyděděnci a 150 nadšených diváků pleskalo jak na májových manifestacích. Odjížděl jsem ze Stonařova s přesvědčením, že Evropa a Evropská unie má Stonařovu co závidět.