Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: Šestatřicet tun vážící kamion zablokoval místní silnici v Osové Bítýšce

6.12.: Z policejního deníku: recidivista kradl alkohol a sladkosti; opilí muži skončili na záchytce

6.12.: Vánoční ladění a výroba dárkových krasohledů v Pelhřimově

6.12.: Policisté objasnili vloupání do kiosků

6.12.: Dopravní podnik v Jihlavě od 9. prosince upravuje některé spoje a zřizuje nové zastávky

6.12.: Adventní koncert v Netíně ovládnou trubači, zazpívá i místní pěvecký sbor

5.12.: Češi zachraňují outloně v Indonésii PodpoVRCHem v zoologické zahradě v Jihlavě

5.12.: Z policejního deníku: zloděj napáchal škodu za více jak 90 tisíc; ztracená seniorka byla nalezená podchlazená, skončila v péči lékařů

5.12.: Mikuláš nechá o víkendu v táborské zoo hodným dětem nadílku

5.12.: Energetici z Dukovan připravili na druhý adventní víkend speciální tvořivý vánoční program pro rodiny s dětmi

4.12.: Zubříkovo vánoční putování vyzdobenou Bystřicí nad Pernštejnem

4.12.: Z policejního deníku: žena zaplatila za zboží, které si neobjednala; opilí muži i žena skončili na záchytce

4.12.: V Těšenově na Pelhřimovsku shořel sklad sena, škoda je pětadvacet milionů korun

4.12.: Stanovisko Unie českých a slovenských zoologických zahrad ke kauze nelegálního chovu bílého tygra Karlem Vémolou

4.12.: Přednáška o koželužství, jirchářství a zámišnictví v Telči

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2009
Podzimní smutnění
Jak také jinak. Listí valem šustí se stromů na zem a lidé se navlékají do teplých oděvů. Ach jo, kde jsou ty teplé či jenom vlahé dny...
Jakoby mávnutím kouzelného proutku je tady začátek listopadu a utržený kalendářní list nám připomene památku na zesnulé. Smutnění se počne střídat s horečným sběrem neopadavých větviček a vysušených květů. Někdo podlehne vábení barviček a umělých hmot z dovozu a odnese si na hrobeček svých blízkých nevůni asijských manufaktur.
Hřbitov. Hřbitovy. Cestičky a silnice se potýkají s přívaly návštěvníků směřujících k hrobečkům a hrobům. Někdo přichází a odchází jednou za celý rok, jiný si chodí povyprávět s nebožtíky častěji. A pak dochází i na monumentální návštěvy. Do cestiček se přihrnou delegace. Kytičky zastíní kytice a vzpomínky zasypou věnce se stuhami.
Smutek se rozroste o projevy a přešlapování chladnoucích nožiček. Bývaly doby, že se smuteční řeč linula jen na některých místech. V současnosti těch míst přibylo. Konečně, proč ne. Vzdejme úctu všem. Vítězům i poraženým. Obojí věřili ve vítězství.
Hřbitovy. Hřbitov. Ten můj, a nejenom můj, je stranou všeho smutečního rojení. Tady se pokládají kamínky. A delegace by se musely vláčet s balvany. A tak, ač památka těch prvních listopadových dnů patří všem zesnulým, je na židovském hřbitově pusto. Sám a sám jsem postál před hrobem mého přítele Jiřího Kohna, a položil docela malinkatý kamínek, a šel dál žlutou cestou vystlanou lupením a položil stejný drobný kamíneček u památníku židovských obětí první světové války. A považte, jeden větší kamínek už tady byl. Někdo si vzpomněl. Někdo nezapomíná.
Památník obětem holocaustu či lépa šoa je navštěvován po celý rok. Je hned na začátku hřbitova a je zaplněn kamínky. A protože kámen je stále studený, těžko s určitostí poznamenat, že alespoň pár kamínků bylo položeno teď, na podzim, v prvních dnech listopadu roku 2009.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)