Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.10.: Z policejního deníku: dopravní nehody ve Ždírci nad Doubravou; zloděj ukradl nářadí za 190 tisíc; motorkáře po nehodě transportoval do nemocnice vrtulník

26.10.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě budou od středy 27. října zakázány návštěvy

26.10.: V jihlavské nemocnici podpoří puntíky pacienty s lupénkou

26.10.: V Humpolci v pondělí bude otevřeno nové dětské oddělení knihovny

26.10.: V Dukovanech proběhne mimořádná zkouška sirén; slyšet bude i v obcích v okolí elektrárny

26.10.: Na silnicích Vysočiny letos zemřeli tři chodci a tři cyklisté; v rámci dopravně bezpečnostní akce se policisté zaměří na viditelnost chodců a cyklistů

26.10.: Legiovlak zavítal do Jihlavy; stojí na Hlavním nádraží

26.10.: Kriminalisté vypátrali auto, které u Stonařova srazilo chodce; má rakouskou registrační značku

25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2009
Podzimní smutnění
Jak také jinak. Listí valem šustí se stromů na zem a lidé se navlékají do teplých oděvů. Ach jo, kde jsou ty teplé či jenom vlahé dny...
Jakoby mávnutím kouzelného proutku je tady začátek listopadu a utržený kalendářní list nám připomene památku na zesnulé. Smutnění se počne střídat s horečným sběrem neopadavých větviček a vysušených květů. Někdo podlehne vábení barviček a umělých hmot z dovozu a odnese si na hrobeček svých blízkých nevůni asijských manufaktur.
Hřbitov. Hřbitovy. Cestičky a silnice se potýkají s přívaly návštěvníků směřujících k hrobečkům a hrobům. Někdo přichází a odchází jednou za celý rok, jiný si chodí povyprávět s nebožtíky častěji. A pak dochází i na monumentální návštěvy. Do cestiček se přihrnou delegace. Kytičky zastíní kytice a vzpomínky zasypou věnce se stuhami.
Smutek se rozroste o projevy a přešlapování chladnoucích nožiček. Bývaly doby, že se smuteční řeč linula jen na některých místech. V současnosti těch míst přibylo. Konečně, proč ne. Vzdejme úctu všem. Vítězům i poraženým. Obojí věřili ve vítězství.
Hřbitovy. Hřbitov. Ten můj, a nejenom můj, je stranou všeho smutečního rojení. Tady se pokládají kamínky. A delegace by se musely vláčet s balvany. A tak, ač památka těch prvních listopadových dnů patří všem zesnulým, je na židovském hřbitově pusto. Sám a sám jsem postál před hrobem mého přítele Jiřího Kohna, a položil docela malinkatý kamínek, a šel dál žlutou cestou vystlanou lupením a položil stejný drobný kamíneček u památníku židovských obětí první světové války. A považte, jeden větší kamínek už tady byl. Někdo si vzpomněl. Někdo nezapomíná.
Památník obětem holocaustu či lépa šoa je navštěvován po celý rok. Je hned na začátku hřbitova a je zaplněn kamínky. A protože kámen je stále studený, těžko s určitostí poznamenat, že alespoň pár kamínků bylo položeno teď, na podzim, v prvních dnech listopadu roku 2009.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)