Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: V Jihlávce se střetlo auto s vlakem, řidič utrpěl zranění, provoz na trati je zastaven

2.8.: Zahájení opravy silnice I/19 v Pohledu se o týden posunuje, práce začnou v pondělí 9. srpna

2.8.: Z policejního deníku: mladík, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, byl nalezen opilý; opilec ohrožoval provoz na trati; vloupání do chaty

2.8.: V dodávce, která bourala na dálnici, bylo nacpáno šestnáct osob

2.8.: V areálu Vodního ráje v Jihlavě hořela sauna, škoda je 1,5 milionu korun

2.8.: U Velkého Beranova skončilo osobní auto na střeše, zaklíněnou zraněnou osobu vyprostili hasiči

2.8.: Studenti medicíny jsou zváni na stáž do nemocnice v Pelhřimově; hlásit se mohou do 16. srpna

2.8.: Památník obětem dálnice D1 u Jihlavy dá Ředitelství silnic a dálnic do pořádku

2.8.: Letní kino a autokino pod věžemi v Dukovanech zahájí film Bábovky

2.8.: Jihlava přivítá na náměstí Lukáše Krpálka

2.8.: Indický velvyslanec navštívil rodný dům předního českého indologa Vincence Lesného

1.8.: Z policejního deníku: krádež poklopů, trubek a zámků; policisté chytli dva muže, kteří se vloupali do chatky; vandal poničil auto

31.7.: Filmový klub v Jihlavě uvede švédský snímek O nekonečnu

30.7.: Z policejního deníku: agresivní opilá žena skončila na záchytce; opilý cyklista havaroval; opilý řidič skončil na záchytce

30.7.: V Jiráskově ulici v Jihlavě panuje ohnivé léto

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.12.2009
Uličko má středisková
Tak jsem se zase jednou trošku začetl a ještě trošku zavzpomínal nad článkem v Sedmičce. Jihlavské ulice. Kdeže loňské sněhy jsou. Jenom co noha nového režimu vstoupila na práh našeho města, už se přejmenovávalo. Někdy s okázalou slávou, jindy potichoučku. Polehoučku. Ale vždy důsledně.
Pane redaktore, Tomáši Blažku, nacisté i komunisté důsledně zbavovali ulice názvů s židovskou či křesťanskou tematikou nebo po osobnostech prvorepublikové či krátce poválečné éry.
Na nejčastější přejmenovávání si dozajista nemůže nestěžovat dnešní ulice Jana Masaryka. Na počátku Walgrabengasse zabírající tehdy i dnešní Bezručovu ulici. Budiž, nově vzniklá ulice se vinula podél hradebního příkopu a obranných valů a tak si právem zasloužila, aby se jí říkalo Walgrabengasse. Její pozdější odklon do ulice mezi křižovatkou s Palackého ulicí až po ulici Komenského se kolem roku 1900 mohl honosit hrdým názvem Schwedengasse. V místech knihkupectví Otava stála až do roku 1849 Špitálská brána kudy do města vstoupili bez boje švédští okupanti v březnu roku 1645. Naštěstí tady pobývali necelé tři roky. A jak bývalo kdysi dávno zvykem, i okupantům patřilo vzdávat hold. To jiní pobývali ve městě 6 let a ještě jiní 20 let a holdu se chudáci nedočkali.
Po převratu v roce 1918 se na uličních cedulích objevil název Na valech, který byl posléze vystřídán pojmenováním Švehlova ulice. Nutno dodat, že němečtí obyvatelé města povětšinou dál užívali názvu Walgrabengasse. Úderem 15. března 1939 nacisté otevřeli cestu k novým pořádkům. A jak jinak, než k německým názvům všech ulic, byť leckde došlo k návratu ke starým historickým pojmenováním, v našem případě Walgrabengasse. Mimochodem, ta švédská okupace města v 17.století nebyl také žádný med. Hromady mrtvol se mísily s hromadami rozbitých domů. Ta nacistická přítomnost domy chránila a spíše hromadila mrtvoly před nenasytnými pecemi krematorií v koncentračních táborech.
A pak přišel toužebně očekávaný rok 1945. Osvobození zavonělo šeříkem. Chviličku kráčeli vedle sebe osvoboditelé a západní spojenci. Ulice dostala název Churchilova. A potom najednou konec spojenectví a ulice se rozzářila názvem Stalingradská. Ve jménu hrdinů bylo přejmenováno i kino Reform na kino Stalingrad. Inu, povzdech, nic netrvá věčně. Padl žulový pomník T.G. Masaryka a posléze se rozpadl i kult generalisima J.V. Stalina. Ulice obdržela čestný název Dukelských hrdinů, stejně jako tamní škola, odkud vyšel prvotní impuls k odstranění pomníku T.G.M.
Sametovou revolucí vzalo za své soudruhování včetně bronzového soudruha K.G. a na uprázdněné místo se uvelebila obyčejná dlažba a obyčejný trávník. Naší popisované ulici se dostalo nového pojmenování po poválečném ministru zahraničních věcí, Janu Masarykovi, o kterém dodnes nevíme, zda z okna vyskočil dobrovolně a nebo ho kdosi z nejmocnějších vyhodil na dlažbu Černínského paláce.
Jsem přesvědčen o tom, že současné názvy ulic vydrží minimálně do příštích voleb. Proto bych už teď rád upozornil na Škrétovu ulici, která se v minulosti nazývala Fialkovou. Nechci ji znovu přejmenovat. Jen bych rád dodal, že pojmenovávání ulic podle keřů a stromů, jak to současná jihlavská radnice praktikuje, bych ještě rozšířil o květiny. Lidi, já mám kytky rád...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)