Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Zbraňová amnestie skončila, lidé na Vysočině odevzdali 175 zbraní a 8131 kusů střeliva

3.8.: V Jihlávce se střetlo auto s vlakem, řidič utrpěl zranění, provoz na trati je zastaven

2.8.: Zahájení opravy silnice I/19 v Pohledu se o týden posunuje, práce začnou v pondělí 9. srpna

2.8.: Z policejního deníku: mladík, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, byl nalezen opilý; opilec ohrožoval provoz na trati; vloupání do chaty

2.8.: V dodávce, která bourala na dálnici, bylo nacpáno šestnáct osob

2.8.: V areálu Vodního ráje v Jihlavě hořela sauna, škoda je 1,5 milionu korun

2.8.: U Velkého Beranova skončilo osobní auto na střeše, zaklíněnou zraněnou osobu vyprostili hasiči

2.8.: Studenti medicíny jsou zváni na stáž do nemocnice v Pelhřimově; hlásit se mohou do 16. srpna

2.8.: Památník obětem dálnice D1 u Jihlavy dá Ředitelství silnic a dálnic do pořádku

2.8.: Letní kino a autokino pod věžemi v Dukovanech zahájí film Bábovky

2.8.: Jihlava přivítá na náměstí Lukáše Krpálka

2.8.: Indický velvyslanec navštívil rodný dům předního českého indologa Vincence Lesného

1.8.: Z policejního deníku: krádež poklopů, trubek a zámků; policisté chytli dva muže, kteří se vloupali do chatky; vandal poničil auto

31.7.: Filmový klub v Jihlavě uvede švédský snímek O nekonečnu

30.7.: Z policejního deníku: agresivní opilá žena skončila na záchytce; opilý cyklista havaroval; opilý řidič skončil na záchytce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.12.2009
Předvánoční...
San Diego. Ráno 19. prosince 2009. Teplota předvánoční. Je 21 stupňů Celsia nad nulou. Jedeme do zdejšího Starého Města. Rozhodně ne tak fousatého, jako je to naše v Praze. Zdejší baráčky a domy pamatují tak polovinu 19. stoleti. Stejně jako zdejší starý hřbitůvek. Býval větší, ale nakonec musel ustoupit modernímu rozvoji velkoměsta. Část hřbitova ustoupila betonovému chodníku a asfaltové komunikaci. Něco me uspokojilo. Stavbaři zabudovali na místech zrušených hrobů mosazné destičky. Sic se po nich chodí a jezdí, ale není to tak úplně bezohledné.
Při vstupu je informační tabule s několika starými fotografiemi ze zdejšího archivu. Pár domečků, holé pláně, na pozadí caprčím porostlé kopce a malý obdélníček obehnaný kamennou zídkou. Uprostřed dřevěné, bíle natřené křížky, obehnané bíle natřeným dřevěným látkovým plůtkem. Někde nahrobní desky z bíleho mramoru. Hned se pozná, kdo byl něco a kdo nic. Pro všechny ale čekala stejně hluboka díra v zemi. V prach jsi a v prach se obrátíš. Bez ohledu na prachy na bankovních kontech. Takový byl a takový stále zůstává původní starý hřbitůve. Ale něco jej přece jen od jiných hřbitovů odlišuje. Vůně z vedle stojící mexické restaurace. Lahodná, sytá, pálivá. To se vám to odpočívá, nebožtíci. Jiní musí až do soudného dne cuchat trávu a spadané listí...
Staré San Diego. Kde je mu konec. Všude samá ulice. Samá parkoviště. Auťák vedle auťáku. Chodníky poloprázdné. Na jedné křižovatce jsme potkali bezdomovkyni s vozíčkem. Celý svuj majetek měla pěkně vyrovnaný a tlačila jej před sebou. Popřáli jsme si dobrého jitra, jak jinak. Usmála se. Měla krásné bezelstné oči. Trošku víc zapadlé. Jakoby se nechtěla smířit se svým osudem. Nechtěla zapadnout. Nechtěla jen tak civět někde v ústraní. Jela si hlavním bulvárem a v očích se jí blýskalo modré nebe plné slunce. Leckterý unuděný břichatec brindající si kafe na triko v zahrádce před kavárnou jí může závidět. Ten by ten svůj majetek neutáhl ani s párem koní. A až přijde čas, potáhne ho pár koní ke stejné jámě. Zatracená Amerika. Nadutá, lhostejná, přežraná. A o kus dál se placající ode zdi ke zdi...
Před supermarketem naše hostitelka potkala starou černošku. Snad pozorovala ten předvánoční rej na parkovišti, kdo ví. A když naše hostitelka vystupovala z auta, jejich pohledy se potkaly. Padly si z oka do oka. A pak přišel úsměv. Docela obyčejný, jaký se na tváři objevuje po ránu. Krátký. Černá tvář ženy se rozjasnila a řekla: Takhle se na mě ještě nikdo neusmál, udělala jste mi velikou radost. Jedna věta stačila. Najednou bylo co povídat. Cukrovka tady v Americe také nechodí po horách, ale po lidech. Starou paní čekala operace. Odumíraly jí prsty na nohou. A navíc bylo cítit, že ji sužuje hlad. Naše hostitelka zaskočila do marketu a koupila tam kupon na výběr zboží v hodnotě 20$. Stačila jej předat a ještě rychle ujet. Ono se z několika málo slz začalo rodit slzavé údolí. A tak mě zase napadá. Zatracená Amerika. Jeden neví co sežrat teď a co potom a jiný prostě neví, kdy se nají...
Staré San Diego. Nové San Diego. Všechno to v tom předvánočním shonu splývá. Jedni nakupují jako o závod celé hromady pitomůstek, které potom vynášejí po Vánocích do kontejneru pro separovaný odpad, aby se z nich pro příští Vánoce zase vyrobily stejné a nebo ještě blbější pitomůstky. Jiní nemají k vyhazování nic. Ani dneska. Ani pozítří. A dost možná ani za rok... A mi nezbývá, než vám popřát krásný předvánoční čas. A pokud můžete, a chcete, rozdávejte alespoň radostné pohledy.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)