Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.11.: Příjezd svatého Martina na bílém koni doprovodí průvod, kejklíři, loutky i ohňová show

6.11.: Pohřešovaná žena z Jihlavy byla nalezena mrtvá

6.11.: Na Svatomartinském jarmarku v Jihlavě zavoní opět rohlíčky, které pomáhají

5.11.: Žena v jihlavském bytě pobodala nožem přítele, skončil ve vážném stavu v nemocnici

5.11.: Ve Velkém Meziříčí budou soutěžit O nejlepší guláš

5.11.: Přimět princeznu táborské zoo pumu Lílu k pózování není jen tak

5.11.: Policisté apelují na chodce, aby při pohybu na komunikacích byli obezřetní Stále platí pravidlo: Vidět a být viděn

5.11.: Pacientkám na gynekologii v jihlavské nemocnici se naplnilo vánoční přání, mají bezbariérovou koupelnu

5.11.: Opilý muž útočil s nožem v ruce

5.11.: Nesnězeno je dostupné i na Vysočině. Bojovat proti plýtvání jídlem už pomáhá v dvanácti českých krajích

4.11.: Čtyři Kameny zmizelých v Pelhřimově připomenou tragický osud rodiny Friedovy

4.11.: Svatomartinský koncert v Třebíči nabídne moderní styl duchovní hudby s prvky ethno či jazzu

4.11.: Skupinu ovcí a koz v táborské zoo rozšířila dvě vzácná starobylá plemena

4.11.: Přednáška Historické knihy v moderních knihovnách představí dějiny Moravské zemské knihovny

4.11.: Hejtmanem Kraje Vysočina byl zvolen Martin Kukla z hnutí ANO

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 28.12.2009
Sobotní velkovodní šplouchání
A je to tady. Je toho všechen vzduch. Vůně oceánu. Vůně Pacifiku. Nevím proč zrovna Tichého oceánu. Šumění jeho vln je slyšet už zdaleka. Zastavujeme v jedné z mnoha vilových čtvrtí svažujících se k vodní pláni. Nikde človíčka. Okna všech domů netečně mžourají do podmračeného sobotního odpoledne. U betonových chodníků civí studené čumáky naleštěných limuzín. Sestupujeme níž a níž. No, konečně.
Nekonečná řada palem, nekonečný prstenec pískových pláží s bizardními skalisky, nekonečná vodní pláň ztrácející se v mlhavém závoji nekonečna. Vybavuji si první cesty starých mořeplavců. Tu netušenou dálku bez konce. Zvědavost. Strach. Naději. Vybavuji si zlomek scény z filmu Stařec a moře. Zlomek té obrovské mořské hlubiny kdesi pode mnou. Nejsem milovník moří ani oceánů. Není nad pevnou zem pod nohama.
Je odliv. Po plážích korsují lidé. Na pokraji jednoho z útesů sedí rodinka na skládacích židlích a cosi pojídá. Pod nohama jim šplouchají vlny a nad hlavami přeletují drzí rackové. Opodál sedí mladý muž a čte. Jiný mladík navlečený do neoprenu vykračuje směle s prknem do vlnobití. Několik jiných odvážlivců už unášejí mohutné zpěněné vlny k pobřeží. Ti všichni mají můj obdiv. Sotva bych se udržel stát někde na prkně na holé zemi. Natož na vlnách oceánu. A je úplně jedno, zda při odlivu nebo přílivu. My jsme sem přišli nasbírat mušličky co vyplavuje moře. Jsme středoevropané. Všechno kolem nás udivuje a překvapuje. Jsme lidé od studánek, kam laně chodí pít, jsme lidé od studní a ručních pump, jsme lidé stále se zdražující vody z vodovodu...
Chodíme uhlazeným pískem a uskakujeme vlnám. Nakonec nás jedna vlna přece jen zaskočila. Máme mokré boty a nohavice. K mému překvapení voda není nijak studená. A tak chodíme a sbíráme voda nevoda. Doma se usušíme a trocha té mořské soli mezi prsty nemůže vadit. Berme to jako léčebnou proceduru. Až budeme doma v Česku, pochlubíme se, jak jsme si užili Pacifiku. Jak jsme se brouzdali mořskou vodou ještě koncem prosince. Hrdinové. Mořeplavci. Trosečníci. Pár mušliček nám vybaví Pacifik. S nosem na lesklé perleti nasajeme opravdovou vůni oceánu. Něco rybiny, něco mořských řas, něco osoleného písku. Suma sumarum, vůně moře je neodbytně vlezlá. Jako ta stará sousedka odnaproti...
Cestou zpátky projíždíme zvolna načinčanými bulváry. La Jola žije. Žije svým neopakovatelným životem prosyceným mořskou vůní. Kavárničky plné lidiček. Cukrárny plné lidiček a dětiček. Výstavní síně plné obrazů a plastik. Obchůdky plné suvenýrů. Jenom bankovní domy trčí do ulic liduprázdnem. Skoro se zdá, jakoby lidé zapomněli na prachy. Jakoby se všichni uvelebili k šálkům kávy a čaje a spolu s mořským šploucháním vychutnávali vteřiny tohoto podmračeného odpoledne. Není nad pohodu býti. Být či nebýt. Jednoznačně být. Byť tady nebo tam. Byť kdekoliv. Ale být. Ucucávat ze života. Každý ze svého hrnku či hrníčku. Každému je dáno. Někdo pije, někdo ucucává. A vždycky do dna. Každý si svůj hrneček vypije až na dno. V kavárničce La Jola, v hotelu Coronado stojícího o kus dál, kde někdo to rád horké a kde hrníčky těžknou zlatem, a nebo v prosté setnici tam někde doma...
Sobotní odpoledne vyšplouchalo a jeden z mnoha pěkných dnů se opět nachýlil ke spánku. tak ať se nám všem dobře pospává. A ještě radostněji vyskakuje z postele. A kdo nemůže vyskočit, jako třeba já, ten ať vyleze, vybatolí se, vyklouzne, vyplazí se, vyštrachá, vypadne. Hurááá do života!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)