Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl z bytu šperky za osmdesát tisíc; krádež šperků, netobooku a dalších věcí z chaty

29.9.: Výstavba parkovacího domu v areálu nemocnice v Třebíči bude zahájena již v říjnu, během stavby tu ubude parkovacích míst

29.9.: V dodávce se tísnilo třiatřicet migrantů, její řidič, Bělorus, skončil ve vazbě

29.9.: Jeden z největších zvonů v republice, Zuzana v chrámu svatého Jakuba v Jihlavě, slaví jubileum

28.9.: Slyšíš majáky a houkačky. Víš, co máš udělat?

28.9.: Okružní křižovatky na novém jihlavském obchvatu budou průjezdné bez omezení od pondělí 2. října

28.9.: Jihlavská Charita plánuje rozdat v rámci sbírky Koláč pro hospic téměř 5000 koláčů

28.9.: I zvířata mají svůj den. V jihlavské zoo ho oslaví již v neděli doplněný o letové ukázky

28.9.: Havlíčkův dub u zámku v Proseči-Obořišti se uchází o titul Strom roku

27.9.: Z policejního deníku: zloděj ukradl v prodejně peníze a notebook; hledaná žena skončila za mřížemi

27.9.: Objednávání k rehabilitačním službám v pelhřimovské nemocnici bude od pondělí 2. října probíhat osobně

27.9.: Nové glukometry mají sestřičkám v nemocnici v Jihlavě ulehčit práci

26.9.: Z policejního deníku: policisté dopadli muže, který kradl v prodejnách a napáchal vysoké škody

26.9.: Vyhlídková věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou je otevřená do soboty30. září

26.9.: Táborská zoo nabídne návštěvníkům impozantní podzimní show

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2010
Silvestr, no a co...
Silvestr. Poslední den starého roku 2009. No a co, to se máme přetrhnout. Den jako každý jiný. Všední americký den. Auta jezdí jako o závod nahoru a dolu po třípatrových křižovatkách i po mostech. A že jich v San Diegu je. Víc než přehršel. Víc než dost. Počítat to nebudu. Je jich móóóc. San Diego je pro našince velkoměsto stále spěchajících auťáků. Spěchající do zatáček, po rovinách, do kopečka i do hlubokých údolí, z kaňonu do kaňonu. Zastavují na semaforech a pak se hrnou o překot kamsi do dáli. Pořád dál a dál. Někam. Kamsi. Za něčím či za někým. Skoro se mi zdá, že městem jezdí stále dokola. Jen kvůli hemžení. Kvůli vzruchu z ruchu. Blikají a odbočují, protože je stále kam. Doleva, doprava. Doprava, doleva. A brzdí. Kam až oko dohlédne se červenají zadky všech možných světových značek. Hrnou se ulicemi i bulváry. Lidi, kde je tady jeden jediný tichý kout...
Silvestr. Obchody plné lidiček. Plné plakátů lákajících na slevy. Koupit můžeš všechno a všechno můžeš zase vrátit. A ještě sklidíš úsměv a pozdravení. Zajímavé. Budu si to pamatovat, co tady budu. V Americe. Doma mi to bude na pendrek. Nemám rád obličeje ve tvaru kyselých okurek. Nemám rád hrubiány a hulváty a výmluvný chamtivce. Tady se setkávám s obchody, obchodníky a obchodováním. Naše bytná vracela právě dnes halenku. Měla být z Itálie a zatím tam byl štítek Made in China. Důvod k nespokojenosti a věc jde bez mrknutí oka nazpátek. Žádný problém. A to je, prosím, Silvestra, poslední den v roce. Nebo obchod firmy Apple. Prodavači se tam přímo předhánějí o zákazníka. Na Silvestra. Samý úsměv, ochota, rychlost. Vraceli jsme staré mobilní telefony a další předměty. Děkovali nám. Za staré nepotřebné harampádí nám děkovali. No, pěkně děkuju, to se mi doma ještě nestalo. Ale ta doba nepochybně dorazí i k nám. Cesta přes moře chvilku trvá, ale přijde. Budou si mě vážit. Budou se na mě usmívat, i když budu odcházet s prázdnou. Krise je prevít. A lidi, leckde, ještě horší...
Silvestr. Jedeme na plac jezdit na kolečkových bruslích a na kole. Všude hejna uřvaných a dotěrných racků a lidé. Ploužící. Pochodníci. Klusáci. Běžci. Atleti. Staří i mladí. Rodičové s kočárkem v poklusu. Cyklisté a bruslaři. Ale pozor, v rekreačních zónách se chodí i jezdí po pravé straně. To u nás doma chodí chodci po levé. A nebo už taky přestávají chodit a raději se vrtí v autech. Někdy se chtě nechtě musím pousmát. Když kolem supí dámská mašinka s těžištěm hodně hluboko pod asfaltovým povrchem. Ale supí a pohybuje se. Náš nádražák by řekl, parní posunovačka. Co by jeden každý Američan neudělal pro zdraví. Stačí se podívat na sportovní vybavení, běžecké boty, ponožky, trenky či trikoty, tílka a trička. Reklama stíhá reklamu. Duha bledne závistí. Svět sportu hýří barvami a voní ochrannými krémy. Mám na sobě čisté bílé bavlněné tričko od čínského obchodníka z Jihlavy. Nevím proč, ale kdosi neznámý mě pozdravil. Asi mě poznal. Aby ne, podle trička poznáš přítele...
Silvestr. Zaskočili jsme ke známým nakrmit jejich čtyři pejsky. Nejsou doma. Jeli slavit do Las Vegas. Krmení dopadlo dobře. Pejskové se chovali slušně. Nepořádek neudělali větší, než jaký zanechali jejich páníčkové. Moje matka by to nazvala božím dopuštěním. Velká země má všechno velké. Všeho haldy. Neumytých hrnců i novin a časopisů. Už se ničemu nedivím. Před něčím takovým se dá utéc jen do Las Vegas. A nevracet se. Nevracet. Až za rok. Až v lednu roku 2010. To už bude nový rok a všechno bude nové. I starej mumraj bude mít úplně nový datum. Ať žije rok 2010!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)