Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 7.1.2010
My tři králové...
No jo, býval to za mého mládí svátek. Po venku chodily tříkrálové skupinky a cinkaly zvonkem a zpívaly a občas něco dostaly, někdy i vynadáno. V předvečer svátečního dne byly do velkého betléma v kostele u minoritů v Jihlavě nainstalovány tři figurky s početným doprovodem služebnictva, koní a velbloudů. Dva králové bílé pleti a jeden černý. Ten byl vždycky poslední. Dodnes nevím proč, snad proto, že se to zpívalo - co ty černý, co ty vzadu... Ani jednou nekráčel na druhém místě, a to už si vůbec nedovedu představit, že by byl u Ježíška první. Konečně, proč by nemohl být. Měl to do Betléma kousek. Ostatní se plahočili po moři a pouštěmi a neměli to lehké.
Před pár lety jsem zahlédl v jednom obchodě v San Diegu betlém s černými postavičkami tří králů. Kdybych byl malý, určitě bych byl zmaten. Na stará kolena jsem byl jen tiše překvapen. Ono není radno hlasitě žasnout, ani tady v Americe. Ono to dokonce došlo tak daleko, že nad všemi kalendářními svátky zavládla neúprosná tolerance. Žádné svátky nebudou napříště vánoční, nebudou chanuka, nebudou santovské, dědomrázovské. Budou svátky. Jednodenní, vícedenní. Bezejmenné. Pojmenovávat se budou jen skrytě, za ztaženými žaluziemi na oknech. Ježíšek se bude muset uchýlit do ilegality. Konečně, nic nového pod sluncem a pod měsícem. Jen si vzpomeňte na dobu docela nedávnou. Po vítězství pracujícího lidu jsme zamávali se všemi feudály. Pryč s tyrany a vládci všemi. Namále měli i tři mušketýři. Ještě, že byli čtyři a tak se ubránili. Snad by to šlo i s těmi třemi krály. Proč by nemohli být čtyři. Za každý kontinent jeden král. Později by mohl přijít i pátý, trochu promrzlý, za Antarktidu. Nevím, nevím, ale všechny ty toleranční patenty jsou pitomost.
Tři králové v San Diegu nechodí. Ani se nedivím. Tady jezdí v autě kdejaký človíček. Natož pak králové. Asi profrčeli v mikrobusu po hlavní třídě a zmizeli zdřevěnět do nejbližšího betléma v kostelíku na Starém Městě. Je tam otevřeno po celý rok a betlém tam mají i letos. Někde někdo instaloval betlém i v předzahrádce svého domu. Někde svítila před domem Davidova hvězda nebo sedmiramenný svícen. Pár lidí se s chutí vykašlalo na toleranci a jdou si po svém. A to se mi tady v té cizí zemi zatraceně zalíbilo. Jít si po svém. Jít si po našem. Ať žije Ladův český betlém pod českým vánočním stromečkem!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)