Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.10.: Z policejního deníku: dopravní nehody ve Ždírci nad Doubravou; zloděj ukradl nářadí za 190 tisíc; motorkáře po nehodě transportoval do nemocnice vrtulník

26.10.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě budou od středy 27. října zakázány návštěvy

26.10.: V jihlavské nemocnici podpoří puntíky pacienty s lupénkou

26.10.: V Humpolci v pondělí bude otevřeno nové dětské oddělení knihovny

26.10.: V Dukovanech proběhne mimořádná zkouška sirén; slyšet bude i v obcích v okolí elektrárny

26.10.: Na silnicích Vysočiny letos zemřeli tři chodci a tři cyklisté; v rámci dopravně bezpečnostní akce se policisté zaměří na viditelnost chodců a cyklistů

26.10.: Legiovlak zavítal do Jihlavy; stojí na Hlavním nádraží

26.10.: Kriminalisté vypátrali auto, které u Stonařova srazilo chodce; má rakouskou registrační značku

25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 11.1.2010
Prach jsi a v prach se obrátíš...
Člověk se začte do starého týdeníku Sedmička Jihlava, skáče od stránky ke stránce, a pak jej odhodí do poličky, aby za pár dnů o něj mimoděk zavadil a zvážněl. Obec ničí ultrajemný prach z dálničního přivaděče. Je tak jemný, že jej nevnímáme a on nám zatím putuje do plic a odtud do krve a snižuje naši odolnost vůči infekcím. Tak vida, vida, co dokáže jeden takový přivaděč, po kterém se přežene za den 17 tisíc automobilů.
Tak vida, nevida, spíš nevida, co dokáží všechny ty dálniční přivaděče a superdálnice jdoucí středem San Diega, kterými denně projíždějí miliony auťáků. Vždycky jsem si pochvaloval, že na každé křižovatce, kde jsem vyčkával na zelenou pro chodce, auta profrčí jedno za druhým a vůbec nesmrdí, jak tam u nás doma. Ani ten hluk se mi nezdál být nesnesitelným. A to už nechci psát o tom, že každý zdejší náklaďák, ať už s betonem, pískem, horou štěrku či nepořádku z nějaké demolice jede na stavbu či ze stavby jakoby jel z autosalonu. Většina těchto autoobrů má navíc chromované disky a ty se lesknou, jak babiččina klika po sidolu.
Prach jsi a v prach se obrátíš. Tenhle červíček z českého týdeníku mě začal hlodat až tady v Americe, prevít jeden. A hned mi připomněl zametání našeho betonového chodníku před domem a stejně tak krásného hladkého betonového chodníčku v předzahrádce. Něco na tom bude. Ať zametám kdykoliv, vždycky se práší. Jemňounký prášíček létá do silnice nebo do trávníku. Zatracený prášíček. Už se nedivím, když si někteří přistěhovalci z Evropy stěžují na zdejší podnebí: Je tady pořád zpropadeně nádherné počasí. Pořád modré nebe, kolik neděl ani nekápne! Doma proklínali pršení a sněžení a teď by dali nevím co za pár kapek deště a nepohody. Tak to s námi chodí. Jednou něco chceme a podruhé to samé zavrhujeme
Ale ten prášek, ten zatracenej neviditelnej prach, ten mi nedá pokoje. Před nedávnem manželka začala umývat okna v celém domě. Velké vitriny i docela malá okénka. Šla kolem jakási dáma s psíkem, chvilku kroutila hlavou a pak uštěpačně, nebo snad udiveně, poznamenala směrem do prvního patra - Že se vám chce, stejně se to za chvilku zase zapráší... Měla pravdu. Většina domů má okna nemytá, jak je rok dlouhý. Ono s těmi okny je tady potíž. Jsou jednoduchá. Většinou napevno usazená do rámu. Pár oken je šoupacích nahoru, dolů nebo do stran a před nimi jsou sítě proti hmyzu. Řeklo by se, okna na luftování. Na mytí oken v poschodí je třeba vzít žebřík, je třeba zavolat specialisovaného umývače. Ještě jsem neviděl majitelku, která by tady v okolí umývala okna ve vlastním domečku. Manželka si právě vzpomněla, že jednu viděla. Já neviděl žádnou, ani mexického umývače. Dokážu to pochopit, práší se tady každý den. A jednou, jednou určitě přijde den a okna opláchne přívalový lijavec. On je ožužlá, rozmatle jemné bahýnko do ztracena a vytvoří jakýsi film proti dotěrnému slunci. Když prahne a venku je 40 stupňů Celsia, příšeří se hodí. No, řekněte sami, hodí nebo nehodí. Tak vidíte, nebo spíš nevidíte...
Prach jsi. To jsem, samý prach. Zase jsem zametal nepořádek před velkým kontejnerem. Jako u nás doma, i tady se najdou nepořádníci. Odhazují kde co a ignorují odpadkové koše. Ale jsou tu i pořádníci a ti zase kde co dávají do odpadkových košů. Ale co s prachem. S tím neviditelným neřádem. A tak nás čeká, ať už jsme u Pávova nebo v San Diegu, že prach jsme a v prach se obrátíme. A pěkně to tady všem neviditelně zaprášíme...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)