Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.12.: Policisté v průběhu adventu upozorňují na rizika spojená s vánočními svátky

11.12.: Od tajemného pohybu oltářního křížku v Číhošti uplynulo již pětasedmdesát let

11.12.: Havlíčkobrodské muzeum připomíná, jak vánoční svátky slavili naši předci

11.12.: Dukovany zmodernizovaly stanice surové vody, splnily další krok k dlouhodobému provozu elektrárny

10.12.: Policisté zachránili život mladého muže, který chtěl spáchat sebevraždu

10.12.: Okresní sdružení České lékařské komory ocenilo profesora Maxmiliána Kašparů titulem Vynikající lékař Pelhřimovska

10.12.: Naděje pro ohrožené hrošíky liberijské – v zoologické zahradě v Jihlavě se narodilo mládě

10.12.: Ladovy Vánoce: lití olova, zdobení perníčků, vůně jitrnic

10.12.: Farmářský a řemeslný jarmark v sobotu v Novém Městě na Moravě

10.12.: Dialýza v nemocnici v Třebíči je zmodernizovaná. Přípravu dialyzačních roztoků zajišťuje systém automatického centrálního míchání

7.12.: Kojná korunního prince Rudolfa pocházela z Luk nad Jihlavou

6.12.: Výstava fotografa Antonína Vystrčila zachycuje zimu na obrázcích Josefa Lady i Trnkovo dioráma Svatba broučků

6.12.: Vánoční stromek v pelhřimovském muzeu rekordů je vytvořený z 1512 kapřích šupin

6.12.: Starý Brněnský most v Jihlavě je po opravách zprůjezdněný

6.12.: Infocentrum v elektrárně v Dukovanech o druhém a třetím adventním víkendu připravilo vánoční prohlídky s tvořením a Ježíškovu poštu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.1.2010
Už je to tady...
Tentokrát to nebude žádný návrat do historie. Stalo se, že jsme v neděli 11. ledna při obědě dojedli poslední dobroty a v ledničce se objevilo vzduchoprázdno. Nezbylo nic jiného, než navštívit nějakou tu velkoprodejnu, česky řečeno hyper nebo supermarket, a hlavně nezapomenout na bochník chleba. A když jsem tak stál uprostřed té krásně osvětlené a vůněmi prosycené haly, něco mě pojednou trklo do hlavy. Ne, to není možné. Ta moje palice děravá, myslí jen a jen na tu docela prosaickou organickou stravu. A co takhle svátky, ty světit nebudeš, našeptávala mi moje dušička neřádného křesťana. To mám zůstat jen při skývě chlebíčka, ozval se odkudsi červíček čertíček. Nejenom chlebem živ jest člověk. Jen se dívej, starče zapomětlivý, což nevidíš, Valentin. Svátek svatého Valentina klepe na právě odstrojené dveře, odkud ještě nevyprchala vůně vánočního věnce a jehličí.
Zarůžovělo se mi před očima. A pak zatmělo. Všude růžovo až červeno. Trochu jsem ztrnul. I do ruda se to kolem barvilo, ale zaplať Pánbů, ta rudá nebyla až tak rudá, jak jsme bývali doma zvyklí. Proč taky, Valentin nepřišel v prvomájovém průvodě z východu, ale dobelhal se k nám od Atlantického oceánu. Tak, už je to tady. Samé srdíčko, srdce, některé pěkně naducané. Samá láska, nebeskou nevyjímaje. Ona ta česká je vlastně nachlup podobná té americké. Je to žvatlání a lichocení je odlišné. Oni ti Američané, nevím proč, jinak píšou a jinak to čtou. Toužebné pohledy a pohlazení už je docela srovnatelné s tím naším. Ale ta paráda kolem dokola, ty hromady růžového papíru, ty hromady cukrovinek ve tvaru srdíček, inu Amerika. Čím větší země, tím větší hromady. Tím víc svinčíku do separovaného odpadu. Co tomu říkáš, Valentine? Ty svatý i ty bez titulu...
Co bych se nepřiznal. Miluju čokoládu. A kdo mi udělal v poslední době radost, byl Ježíšek. Nevím, jak se domákl, ale zase mi koupil krabici ručně vyráběných čokoládových bonbónů od soukromé firmy See's Candies San Francisco, která má svoji nevelkou prodejničku i tady v San Diegu. Kdokoliv tam přijde a stoupne si do tiché fronty labužníků, dostane pro ukrácení chvíle jeden bonbónek, někdy i dva, když si některý zákazník ne a ne vybrat a pořád jen koštuje a vrtí hlavou. Ale to postání stojí za to. Jsou to malá umělecká dílka co do tvaru i chuti. Mňam, mňam. Možná to cítíte i vy. Ráj v ústech, i v české hubě. Pohlazení pro všechny, mají tam sortiment i pro diabetiky. A jaký že mají sortiment? Já to odhaduju na více než stovku čokoládových plastik. A abych nezapomněl, manufakturu založila paní Mary See v roce 1921. Obrázek oné krásné staré dámy s brýlemi a šedivými kudrlinkami naleznete na krabici, do které vám vybrané pamlsky s usměvavou tváří personál ochotně zabalí.
Mohl bych se ještě vrátit do květinářství, které jsme v neděli odpoledne navštívili. I tady nás vítal Valentin. Konvičky na vodu se srdíčky, květináče se srdíčky, lopatičky se srdíčky, taštičky se srdíčky a spousta kytek a všechny od růžové po sytě červenou. Nádhera. Mám chuť se tam ještě vrátit a koupit si tu konvičku. Až bude Valentina, tak bych tu svoji lásku hned po ránu pokropil. Aby neuvadla. Jenže dolárky v kapse nemám a kdo ví, jestli si při mojí sklerose na ten svátek vůbec vzpomenu. Mohl bych si udělat uzel na kapesníku. Ale je papírovej, trhá se a po jednom použití se odkládá. Tak si asi nevzpomenu, no co, vzpomenu si příští rok. Ale vy, vážení čtenáři, nezapomínejte!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)