Když tak o těch dvou kopečcích přemýšlím, kladu si otázku, který je krásnější. Ten náš doma je porostlý jehličnatým lesem s převahou smrků. Ten americký je samý kámen, samé skalisko a je porostlý nízkou vegetací a pichlavými křovisky. Nahoru vede klikatá cesta, kudy denně proudí stovky, řekněme že turistů. Jedni jsou obaleni různými přístroji hlídajícími krevní tlak, spotřebu v kaloriích a také obaleni nadbytečným tukem. Jiní spěchají svižným krokem, dokonce jsem zahlédl i pár upachtěných běžců. S ohledem na svůj věk a stále nemotornější nohy díval jsem se především kam šlapu, nerad bych sebou praštil na tvrdou americkou zem a pak jsem koukal po hadech. Opravdu se vší vážností či přímo se strachem. Já hady nerad. Na ně tady upozorňovala celá řada tabulí a výstražných trojúhelníkových značek s černým hadem. Chřestýši si tady rádi hoví na sluncem rozpáleném písku a snad čekají na turisty. Nic jiného jsem tady mimo trávu, keře a kamení neviděl. Ale pozor, ještě to není všechno. Čas od času sem přicházejí na procházku pumy. To prý je potřeba hodně řvát, mávat rukama nad hlavou a doufat, že to dobře dopadne a ta potvora zase zmizí odkud přišla. Ale dobře to dopadlo. Na samém vrcholku mě uvítala pamětní tabule a uřícení turisté napájející se čistou pramenitou vodou z PET lahví. Ti zkušenější mají na vodu na zádech zvláštní gumové ruksáčky s trubičkou a tu si kdykoliv strčí do pusy a pijou. Inu, Amerika je země velkých vynálezů. Nám kdysi stačily na cesty dlaně a studánky a jen výjimečně hliníkové bandasky či termosky.
A tak se vracím k té původní otázce, který ten kopec je krásnější. Marná sláva, ten náš praotec Čech byl romantik, vybral si krajinu s oblými kopečky, kde se střídají čtyři roční období. Praotec Manitu byl patrně chudák sužován revmatismem a tak hledal spíš celoroční teploučko a bylo mu jedno, že slunce bude prahnout od ledna do prosince. Jak mi před časem znovu potvrdila jedna emigrantka: Tady v tý Kalifornii je furt krásně, až mi to leze krkem... A já dodávám, už abych byl zase doma a mohl si odházet pár sněhových bílých závějí. Bože můj, co já bych dal za jednu sněhovou kouli!