Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

24.10.: Přednáška Co přinesl obchvat představí rudní mlýn na Stříbrném potoce a pracovní tábor Štrauchovna u Havlíčkova Brodu

24.10.: Policie hledá bílé nákladní auto značky MAN, po střetu s chodcem, který zemřel, má poškozenou levou přední část vozu

24.10.: Neznámý řidič srazil v noci na silnici I/38 mezi Stonařovem a Dlouhou Brtnicí chodce, ten zemřel; policie hledá svědky

23.10.: Zoologická zahrada v Jihlavě odchovala dvaadvacet mláďat irbisů; dnes mají svátek

23.10.: Výstava obrazů Ladislava Šauera v hale zemědělské školy v Bystřici nad Pernštejnem

23.10.: Pamětní deska v Havlíčkově ulici připomene jihlavského rodáka a vlastence Jindřicha Kartůska

22.10.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta věci za 70 tisíc; žena z Třebíčska odešla z domova, nalezena byla ve Velkém Meziříčí

22.10.: V jihlavské nemocnici budou od pondělí zakázané návštěvy; výjimku mají pacienti v paliativní péči a dětské oddělení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.1.2010
O koukání kolem dokola
Člověk jde a kouká. Když nekouká, nic nevidí. Když nic nevidí, zakopne a upadne. Když upadne a je postarší, přinejmenším si udělá bouli na čele a hned kouká. Hele, kámen v cestě, kde se tady vzal. Vzal, nevzal, kámen leží na cestě a vedle něho človíček co nekoukal a šel a praštil sebou o kámen. Inu, neštěstí nechodí po horách, ale po kamenech.
Taková příhoda se může přihodit kdekoliv. Jeden ze zdejších amerických sousedů chodil a koukal a jezdil a koukal a nakonec mu všechno bylo houbelec platné. Udělal si kýlu. Jak se dělá kýla, to nevím, ale je to protivná věc a člověka to otravuje a tak kouká, jak by se té kýly zbavil. Náš soused proto navštívil lékaře, ten ho poslal do nemocnice a tam mu po prohlídce stanovili datum operace. Přijdete ve čtvrtek 14. ledna o půl desáté dopoledne, operace proběhne o půl jedné odpoledne. Stalo se. Operace proběhla a soused byl ještě týž den o půl deváté večer doma. Žádná sanitka ho nedovezla ani tam, ani zpátky. Žádné velké ceremonie se nekonaly. Soused dostal prášky a teď polehává doma a občas kouká z okna a čeká na převaz. Soused kouká a já koukám taky. U nás si pacienti pár dnů poleží v nemocnici. Tady si polehává a kouká doma. Venku ne, venku by mohl nekoukat a kdoví co ještě si přivodit...
Člověk jde a kouká. Lidi nepotkává, ti putují v autech. Potkává jen a jen parkující auta. Některá dřepí stále na jednom místě a nebo se posouvají jen o pár metrů dál. Čtyři taková auta přešlapují v blízké ulici. Rád a zvědavě se u nich zastavuju. Připomínají mi majetného bezdomovce. Jejich útroby jsou zavalené harampádím až do stropu. Volné je pouze místo pro řidiče. Dozvěděl jsem se, že taková auta a jejich majitelé to vůbec nemají jednoduché. Jsou pronásledováni městskými strážníky a ti sledují ujeté kilometry na jejich zaprášených tachometrech. Běda autu, které trčí několik dnů na jednom místě. Následuje odtahová služba a pokuta majiteli nepojízdné plechařiny. Majitel proto musí s auty každý druhý den objíždět pár ulic a pak teprve zaparkovat. Ptal jsem se po majitelích. Všechna čtyři patří jednomu. Je prý to daleko široko známý všesběratel. Navštěvuje s oblibou velké kontejnery a zachraňuje co se dá. Trochu mi připomíná Suchého písničku o dvou levých rukavicích. A také vzdálený domov, kde bydlel také takový podivín. Jednou se mi pochlubil, že má na půdě kufr se starými penězi. Neodevzdal je při měnové reformě v padesátých letech a manželce na smrtelné posteli musel slíbit, že je nevyhodí. A zase ta písnička, možná budou ještě jednou platiti... Neplatily. Osud kufru s papírem neznám. Snad leží na té půdě doposud. Osud aut sleduji už více jak sedm let. Auta se nepřestávají posouvat, majitel stále žije. Až se jednoho dne auta nepohnou, odtahová služba je doveze na vrakoviště a já nebudu mít na co koukat...
Člověk jde a kouká. A dokud kouká, žije. Z toho je patrné, jak důležité je žít a při tom koukat. Koukat na všechno a pod nohy. Od té doby, co mi na očním oddělení v jihlavské nemocnici vyměnili čočky, koukám. Jsou okamžiky kdy poulím oči, hledím, čučím, očumuji, sleduji, patřím, upírám, zvídám, zkrátka koukám abych viděl, protože co nevidět můžu přestat koukat a pak je se mnou amen. Všem čtenářům Regionalistu přeji krásné zimní koukání na cokoliv.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)