Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.5.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl sporák, projektory i nádobí; recidivista kradl v obchodě maso; muž obtěžoval okolí, nadýchal 4,84 promile

27.5.: Vražda listonoše mezi Novou Vsí a Dlouhým na Novoměstsku v roce 1931

27.5.: V Pelhřimově se porvali dva muži, policisté hledají muže z fotografie a žádají o spolupráci veřejnost

27.5.: U příležitosti zahájení oprav kostela svatého Ignáce z Loyoly v Jihlavě si budou lidé moci prohlédnout zajímavé interiéry chrámu

27.5.: Silničáři v pondělí zahájí opravu silnice I/23 u Vladislavi

27.5.: Nové nařízení od 1. července zakazuje podomní prodej energetiky v Jihlavě

27.5.: Den melanomu v třebíčské nemocnici odhalil pět zhoubných nádorů

26.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl peníze a šperky; silně opilá žena kradla v obchodě, skončila na záchytce

26.5.: U studánek Barborka a Vitulka ve Třech Studních zazní v sobotu světoznámá kantáta Bohuslava Martinů

26.5.: Soukromé zámecké zahrady rodiny Kinských ve Žďáře nad Sázavou budou o víkendu otevřené pro veřejnost, nabídnou květiny i zrcadla

26.5.: Sokolovská ulice v Jihlavě bude o víkendu uzavřena, dopravní omezení se dotkne i linek MHD číslo 3 a 12

26.5.: Silničáři chystají opravu silnice I/34 v Humpolci

26.5.: Přednáška pro budoucí maminky a úprava návštěvních hodin na oddělení šestinedělí v pelhřimovské nemocnici

26.5.: Přednáška k osmdesátému výročí od atentátu na říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha v Telči

25.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl prsten; pohřešovanou seniorku policisté vypátrali; opilý muž vylezl nastřechu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 17.1.2010
Pár řádků na dobrou noc...
Všední den. Americký všední den na pláži v La Jolla v Kalifornii. Takových tady pamatuju už pěkných pár, ale žádný s příhodou, která by člověka zaujala natolik, aby se o ní rozepsal.
Ač kalamitní zima v Česku neustává a lidem se doporučuje nevycházet na neprohrnuté a neposypané chodníky, tady na pláži se dveře netrhnou a lidí je tady jako máku. Otužilci plavou a potápějí se, ostatní posedávají na lavičkách, polehávají na dekách a nebo bosi šlapou v prosluněném písku. Můj vnuk si vzal umělohmotné prkno zvané Body Board a hurá na klouzačku do vln Pacifiku. Vůbec jsem mu nezáviděl. Proč taky, když s rozklepanou bradou lezl pod sladkovodní sprchu, aby se zbavil soli a písku a mohl se převléknout do sucha. Jenže, co čert nechtěl. Odjížděli jsme odtud kolem poledne a někdy kolem páté hodiny odpoledne si vnuk náhle vzpomněl. Vedle sprchovacích kabin zanechal na pláži prkno za 200 $ a brýle za 35 $. Rázem bylo po radovánkách. Zesmutněl. Následovala cesta autem na pláž. A pak to přišlo. Nevídaná věc se stala skutečností. Prkno i brýle tam stály na svém místě. Nikdo nic neukradl. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Doprovázel jsem vnučku na hodinu baletu. Abych pravdu řekl, po několika kilometrové jízdě přeplněnou dálnicí a stejně tak auty napěchovanými ulicemi, doprovázel jsem ji kousíček cesty od parkoviště ke krásnému paláci v Balboa parku. Tady se nejen baletí, tady se maluje, sochaří, zpívá, hraje divadlo, něco jako v naší bývalé Lidové škole umění nebo v Kulturním domě. A zatím co si tam ta moje vnučka baletila, já postával a přešlapoval celou tu hodinu venku mezi arkádami a sledoval dění kolem dokola. Kousek ode mne seděla na zemi maminka s malou holčičkou v růžových šatečkách a cosi psaly na papíry rozložené kolem sebe. Opodál seděla na zemi skupinka větších děvčat, zjevně budoucích baletek, oblečených do sněhobílých trikotů a sukýnek. Co dodat. Snad jen to, že zem byla zaprášená, pošlapaná a umudlaná neřkuli špinavá. Na jeden z arkádových sloupů se marně šplhaly dvě malé holčičky a z jejich rozhovoru jsem vyrozuměl, že si hrají na Spidermana. Ten, pokud vím, šplhal po všem bez problému. Děvčátka si jen mazala ručičky a šatičky o zaprášenou zeď. Pokud mi paměť sahá, moje kamarádky z dětství si hrávaly s panenkama a vozily kočárky. Po zdech, jak tehdy říkali starší lidé, šplhali jen uličníci a holomci a několik zatracených parchantů z naší Minoritské ulice. Tyhle americké dětičky jsou úplně jiné. Kroutím nad tím hlavou ještě teď...
Když je člověk někde pár dnů, moc toho nenakouká. Když je někde pár měsíců, nestačí koukat. Já zatím stačím, ale zmáhá mě to. Už vím, že je tady spousta míst, která je lepší nevidět. Spousta krásných míst, která stojí za koukání, ale ne se dívat pod nohy. To už si nejsem jist, zda to není promenáda pro špindíry. Ještě štěstí, že je všude dostatek metařů a zametačů. Většinou jsou všichni z dovozu. To se pozná. Škoda, že tam u nás doma také nedovážíme metaře. Taková cesta od městského nádraží nahoru k soudní budově by si to zasloužila. Jak kdysi říkávali američtí kovbojové v Rodokapsech, pro samý kelímek a papírek není kam plivnout. A to platí jak pro místa v San Diegu, tak v Jihlavě. V obou případech kroutím nad tím hlavou ještě teď, v deset hodin večer, kdy dopisuju poslední písmenka. Dobrou noc.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)