Jako děti hrávali jsme hru hoří, přihořívá, samá voda, samá voda... Tady se hraje místy o život. Samá voda, zatopená auta, domky, rodiče s dětmi v náručí, hasiči, blikající světla sanitních vozů. Taková byla místy noc našeho velkoměsta. Díky moderní technice mohl jsem stát uprostřed celého dramatu. Ráno už bylo po všem. Odklízely se spadané střechy, vyvrácené stromy a větve. Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Nevěřil jsem varování meteorologů z minulého dne, které mi vnuk předčítal z mobilu. Tady, jak se zdá, všechna hlášení o počasí se do písmene vyplnila. Náš dům utrpěl jen pár loužiček pod okny v přízemí a vodu v garáži. Něco spravil hadr s kbelíkem, něco koště. Všechno zelené se krásně zazelenalo a všechen prach ze silnic a chodníků zmizel kdesi v podzemí. Jednu zajímavost si nemohu odpustit. Lidé u nás doma nosí do deště deštníky. Tady, kde je déšť jakousi vzácností, lidé chodí s pláštěnkami a s kapucemi na hlavách. A když svítí slunce a našinec doma hltá kdejaký paprsek, zdejší ženy nosí slunečníky a honosí se bílou pletí.
Není dne, abych neprocházel stránky českých novin. Vím o padajících lavinách se střech na chodníky. Vím o tragickém úmrtí chlapce. Vím o sněhových hradbách ve Stonařově a o haldách sněhu v Jihlavě a nedostatku parkovacích míst. Právě jsem dočetl o blížících se mrazech ze Sibiře. Ještě že jen o mrazech, to zvládnou čepice na uších a rukavice. Kdyby odtud přišlo něco jiného, tak nám nepomůže ani svěcená voda. Nebo úděsný pohled na Haity. Těm by tam pomohla docela obyčejná pitná voda. Katastrofa. A přitom jedni se tam modlí a druzí rabují a vraždí. Zatracené lidské plémě...
Jiná zpráva. V jakémsi zařízení u Kněžic se bude jednat o mokřadech. Zajímavý problém. Nejdříve je s velkou slávou a za spoustu peněz rozvrtáme buldozery a potůčky svedeme do betonových koryt. A neuplyne ani jedno století a za ještě větší hromadu peněz je budeme oživovat. Vůbec bych se nedivil, kdyby mezi zachránci těchto kdysi panenských kousků přírody byli i jejich nedávní ničitelé. Mám v živé paměti rašeliniště a mokřady poid Farským rybníkem u Vyskytné nad Jihlavou. Odborníci z jihlavského musea o nich psali ve Vlastivědném sborníku. Stačí v něm zalistovat. Já mám fotografii zapadlého buldozeru, jehož radlice tam hrnula a plundrovala nevelkou přírodní reservaci a její vzácnou květenu. Romantický potůček byl vehnán do betonových žlabů a moc nescházelo a stejný osud potkal i meandr této části Jiřinského potoka, kam se Farský čůrek vlévá. Až přijde jaro, zajeďte se do těchto míst podívat. A dívejte se pozorně. Obdivujte zurčící Jiřínský meandr a smutný betonový výtok z Farského rybníka. A nezapomeňte se zastavit u obnovené Panenské studánky poblíž kamenného mostu. Pověst vypráví, že je stejně zázračná, jako ta na Křemešníku. Vyzkoušejte ji. Také měla namále. Její voda dlouho mizela v blízké skruži a melioračních trubkách, protože mokřila tamní část louky bývalého JZD. Kdyby nebyla zázračná, určitě bych se těchto dnů nedočkala.