Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

21.6.: Muž a žena z Třeště vyráběli a prodávali pervitin, skončili s pouty na rukou

21.6.: DOKem letos proplulo 306 třídních lodí

20.6.: Z policejního deníku: vandal posprejoval lokomotivu; zloděj v obchodě byl dopaden; žena nadýchala téměř 3,5 promile

20.6.: Výměnu řidičských průkazů urychlí bankovní identita, jen na Vysočině si je musí do konce roku vyměnit patnáct tisíc lidí

20.6.: Vzpomínka na betlémáře, malíře a kapelníka Josefa Lišku v jeho rodné Třešti

20.6.: Svatojánská noc na Michalově statku

20.6.: Pouť ke kostelíku svatého Jana Křtitele s jihlavskými havířky

20.6.: Policisté na dálnici D1 kontrolovali zaparkovaná nákladní auta, zadokumentovali čtyřiatřicet přestupků

20.6.: Pobyt na přírodní terase pacientům v novoměstské nemocnici svědčí. Často ani nechtějí domů

20.6.: Na silnici I/37 mezi obcemi Rousměrov a Laštovičky zemřel při nehodě řidič osobního auta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 22.1.2010
San Diego, den čtvrtý
Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme... Pojedeme, už se nemůžu dočkat. Bez obroku, bez pytlíku na hubě. Stačí otočit klíčkem a koně pod kapotou zaberou a hurá do ruchu velkoměsta. Nad námi vanou větry rychlostí 120 km za hodinu, vlny Pacifiku dosahují místy až sedm metrů a ucpaná kanalisace dělá z obyčejných ulic neobyčejné veletoky.
Jako děti hrávali jsme hru hoří, přihořívá, samá voda, samá voda... Tady se hraje místy o život. Samá voda, zatopená auta, domky, rodiče s dětmi v náručí, hasiči, blikající světla sanitních vozů. Taková byla místy noc našeho velkoměsta. Díky moderní technice mohl jsem stát uprostřed celého dramatu. Ráno už bylo po všem. Odklízely se spadané střechy, vyvrácené stromy a větve. Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Nevěřil jsem varování meteorologů z minulého dne, které mi vnuk předčítal z mobilu. Tady, jak se zdá, všechna hlášení o počasí se do písmene vyplnila. Náš dům utrpěl jen pár loužiček pod okny v přízemí a vodu v garáži. Něco spravil hadr s kbelíkem, něco koště. Všechno zelené se krásně zazelenalo a všechen prach ze silnic a chodníků zmizel kdesi v podzemí. Jednu zajímavost si nemohu odpustit. Lidé u nás doma nosí do deště deštníky. Tady, kde je déšť jakousi vzácností, lidé chodí s pláštěnkami a s kapucemi na hlavách. A když svítí slunce a našinec doma hltá kdejaký paprsek, zdejší ženy nosí slunečníky a honosí se bílou pletí.
Není dne, abych neprocházel stránky českých novin. Vím o padajících lavinách se střech na chodníky. Vím o tragickém úmrtí chlapce. Vím o sněhových hradbách ve Stonařově a o haldách sněhu v Jihlavě a nedostatku parkovacích míst. Právě jsem dočetl o blížících se mrazech ze Sibiře. Ještě že jen o mrazech, to zvládnou čepice na uších a rukavice. Kdyby odtud přišlo něco jiného, tak nám nepomůže ani svěcená voda. Nebo úděsný pohled na Haity. Těm by tam pomohla docela obyčejná pitná voda. Katastrofa. A přitom jedni se tam modlí a druzí rabují a vraždí. Zatracené lidské plémě...
Jiná zpráva. V jakémsi zařízení u Kněžic se bude jednat o mokřadech. Zajímavý problém. Nejdříve je s velkou slávou a za spoustu peněz rozvrtáme buldozery a potůčky svedeme do betonových koryt. A neuplyne ani jedno století a za ještě větší hromadu peněz je budeme oživovat. Vůbec bych se nedivil, kdyby mezi zachránci těchto kdysi panenských kousků přírody byli i jejich nedávní ničitelé. Mám v živé paměti rašeliniště a mokřady poid Farským rybníkem u Vyskytné nad Jihlavou. Odborníci z jihlavského musea o nich psali ve Vlastivědném sborníku. Stačí v něm zalistovat. Já mám fotografii zapadlého buldozeru, jehož radlice tam hrnula a plundrovala nevelkou přírodní reservaci a její vzácnou květenu. Romantický potůček byl vehnán do betonových žlabů a moc nescházelo a stejný osud potkal i meandr této části Jiřinského potoka, kam se Farský čůrek vlévá. Až přijde jaro, zajeďte se do těchto míst podívat. A dívejte se pozorně. Obdivujte zurčící Jiřínský meandr a smutný betonový výtok z Farského rybníka. A nezapomeňte se zastavit u obnovené Panenské studánky poblíž kamenného mostu. Pověst vypráví, že je stejně zázračná, jako ta na Křemešníku. Vyzkoušejte ji. Také měla namále. Její voda dlouho mizela v blízké skruži a melioračních trubkách, protože mokřila tamní část louky bývalého JZD. Kdyby nebyla zázračná, určitě bych se těchto dnů nedočkala.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)