Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl koloběžku; zloděj dostal chuť na zmrzlinu; řidič s telefonem v ruce nadýchal

29.3.: V Přibyslavi zavřou kvůli opravě mostu silnici, řidiče čekají dlouhé objížďky

29.3.: Trhy na náměstí v Jihlavě zahájí provoz v pondělí 3. dubna, lidé si budou moci nakoupit sazenice, květiny i řemeslné výrobky

29.3.: Muzeum v Telči sídlí v nových prostorách, otevření zahájí výstavou Pěšáci umění autorů malíře Petra Mirčeva a uměleckého kováře Davida Habermanna

29.3.: Jihlavská zoo oslaví den ptactva, 1. dubna ptačí příjmení do zahrady levněji, Polákovi zdarma

29.3.: Jihlavská knihovna založila online Čtenářský klub Daněk

29.3.: Bulhar neplatil pokuty a pašoval cigarety v autopřepravníku

28.3.: Češi dokážou bohatství vytvořit, ale ne udržet. Peníze nechávají mizet do zahraničí a čekají, kdo to za ně vyřeší

28.3.: Z policejního deníku: krádež třiceti kubíků dřeva; zloděj si z chaty odnesl brusku, vrtačku i kompresor

28.3.: Táborská zoo v sobotu oslaví desáté narozeniny místní krásky a princezny Líly

28.3.: Na trať Moravské Budějovice – Jemnice vyjede v pátek 7. dubna historický vlak

28.3.: Na dálnici D1 nedaleko Velkého Meziříčí bouralo třicet aut, objížďky nejsou

28.3.: Na Vysočině se prochází vlk z Polska, zřejmě hledá družku

28.3.: Krajského kola Geologické olympiády se zúčastnilo 29 soutěžících

28.3.: Hrad Kámen se otevře pro veřejnost první aprílový víkend

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2010
Připomeňme si, ohlédněme se...
Všude sníh. Zasněžené domy, ulice. Zasněžené hřbitovy. Památník obětem holocaustu na židovském hřbitově v Jihlavě má jistě bílý příkrov. Bílou přikrývku má přes tisíc pomníků a pomníčků našich bývalých spoluobčanů. Těch několik pomníků vandaly poválených leží neviditelných pod sněhobílým příkrovem. Pomník je z kamene a nemůže se bránit. Lidské blbosti a zlobě se neubrání mnohdy ani člověk. Víc lidí se může ubránit. A ještě víc lidí, ještě víc. Co nejvíc lidí by se mělo postavit lidské blbosti a zlobě. Nenechat válet ani pomníky.
V minulosti to všechno započalo povalením jednoho pomníku. Zničením první výlohy. Vyrabováním prvního obchodu. Prvním heslem namalovaným na zeď černou barvou. JUDEN RAUS. Z blbosti a zloby zrodili se nadlidé. A hned začali šlapat po lidské důstojnosti některých svých spoluobčanů. Postavili koncentrační tábory pro Židy. A nejen pro ně. Zavírali, mučili a vraždili všechny odpůrce svých blbotvorných plánů na ovládnutí celého světa...
Holocaust. Soa. Celý svět si 27. ledna připomíná ono hrůzné období. Šel jsem nedávno jednou docela obyčejnou a tichou ulicí v San Diegu, když tu pojednou vidím kutálet se po silnici míč. Pohopsával středem ulice a jinak nikde nikdo. Až jsem uviděl školní hřiště a za plotem klubko dětí. Stály a hleděly za míčem. Byly za plotem. Za takovým obyčejným co doma máme u zahrádek. Nezbylo mi, než rozběhnout se a míč chytit do náruče. A pak udělat pár kroků a hodit jej přes plot. Děti začaly radostně křičet a rozběhly se za míčem. Až na jednu malou holčičku. Stála tam a koukala na mne. Měla krásné černé oči a krásně koukala. A já koukal. Hleděli jsme na sebe až do okamžiku, kdy se holčička pousmála a tichounce poděkovala a pak se rozběhla za ostatními. Zmizela mezi dětmi a já pojednou uviděl před očima mlhu a pak docela jiný obrázek. Děti stojící za plotem koncentračního tábora v Osvětimi. Za plotem z ostnatého drátu. A taky koukaly černýma očima. Nevím kam. Někam hodně daleko. Rozhodně nekoukaly po míči. Jen natahovaly ruce jako hůlčičky potažené dětskou kůžičkou s vytetovanými čísly. V těch očích byl všechen smutek světa. Na to se nedá zapomenout. A pak na tisíce dalších dětí, co zachytil fotograf před plynovými komorami. Na ty už nezbylo u plotu místo. Nezbyl po nich ani pomníček. Alespoň jej žádný blb a zloduch nikdy nepovalil a nepovalí...
Holocaust. Soa. Miliony Židů, od nemluvňat po stařečky, zahynulo v tomto historicky krátkém období. V současnosti je před dokončením park Gustava Mahlera, kde byly archeology obnaženy základy vypálené synagogy. Tady se uvažuje umístit i důstojný památník všem jihlavským obětem soa s více jak tisícovkou jejich jmen. Jihlavští Židé by si to zasloužili, oni ve městě žili, podnikali, stavěli domy a továrny, umírali. Oni se o Jihlavu zasloužili. Připomeňme si je, ohlédněme se za nimi. Žili takřka v každém domě, chodili po všech ulicích. Jsou stále mezi námi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)