Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.11.: Řidička auta, která zemřela na Jihlavsku, jela na letních pneumatikách

13.11.: Zastávky městské hromadné dopravy v Havlíčkově Brodě budou nově na znamení

13.11.: V prostorách Vysoké školy polytechnické v Jihlavě se bude konat veletrh pracovních příležitostí

13.11.: U Henčova na Jihlavsku zemřela po srážce s dodávkou řidička osobního auta

13.11.: Oblastní charita Jihlava ocenila čtyři desítky dobrovolníků roku 2024

12.11.: Zachránil mývala a přivezl ho do táborské zoo, která je jako jediná zoologická zahrada v Česku může chovat

12.11.: Ve Žďáře nad Sázavou bude v neděli zbourána Berlínská zeď

12.11.: V areálu nemocnice v Jihlavě se mění režim parkovného, připlatí si, kdo nejde na ošetření či na návštěvu

12.11.: Třebíčané vysadili v Bažantnici jednaosmdesát lip velkolistých

12.11.: Světový den diabetu. Připomeňme si vážnost nemoci, které se říká cukrovka

12.11.: Návštěvy v nemocnici v Pelhřimově jsou opět povoleny

12.11.: Následná péče Jihlava vstupuje do podzimní sezóny s několika zásadními novinkami

12.11.: Kaplička svatého Jana Křtitele pod Křemešníkem bude po opravě požehnána

11.11.: Zdravá dietní varianta pro pacienty Dieta 3FIT, omezuje tuky, cukry a kuchyňskou sůl

11.11.: Na výstavě ve Žďáře nad Sázavou budou k vidění i živé včelky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.2.2010
Americký všední den
Všední dny bývají obvykle od pondělí do pátku. Sobota a neděle, marná sláva, těm dvěma dnům je u nás doma přece jen trochu jináče.Snad svátečněji. Snad lenošněji. Lidé vyjíždějí na chaty a chalupy a zatím co města pochrupkávají, leckterá vesnička a nebo chatová kolonie praská ve švech. Amerika je stále v jednom kole. Auta, pokud zrovna neparkují, jezdí sobotou a nedělí jako o závod a v obchodech se dveře netrhnou. Ale vraťme se třebas do takového amerického pondělka.
Starší člověk má jemné spaní a tak houkání lokomotivy vlekoucí městem vagony se zbožím ho lehounce, leč protivně pošimrá v uších. A když pak taková zatracená obluda ve tři hodiny ráno houká a houká, a kdyby jen chviličku, celou věčnost huláká do tmy, má člověk po spaní. Civí do stropu a postupně, chtě nechtě, začne vnímat ranní rozbřesk. No, raději roztřesk. Narůstající lomoz startujících aut. Bouchání dveřmi. Občas někomu zařve alarm a jinému do zatáčky zasviští pneumatiky. Honba za chlebem a za dolary startuje...
Je sedm hodin ráno. Vstávám. Po česku a zvesela a šupky hupky na čajíček s chlebem a máslem. Tak trochu si tím připomínám domov. Ale, marná sláva, ten božský klid je fuč. Pod okny už zastavují auta vezoucí dětičky do školičky. Jedno auto, jeden rodič, jedno dítě. Ale kdyby jen jedno auto. Desítky, stovky aut. Jestli jsem kdy napočítal tak pět rodičů jdoucích s potomkem pěšky, tak to bylo hodně. A to jim auto někdo nejspíš ukradl a nebo, soudě podle zjevu, před pár dny přišli hledat štěstí do Kalifornie a na auto začali od tohoto rána šetřit. Pak ale zahouká školní siréna, tady mají místo zvonku sirénu, a ulice se uklidní. Pár opozdilců zrychlí krok, a já si oddychnu do příštího houkání sirény. To aby celý svět věděl, že jedna vyučovací hodiny odbila a druhá teprv bude, což dětičky oslaví hurónským řevem vybíhajíce na hřiště. V tom okamžiku se vždycky vzchopím a utíkám, ale to bych přeháněl, zvolna odcházím na procházku k blízkému jezeru. Konečně skoroticho. Nad hlavami mi přelétají vodní ptáci, helikoptéry, dopravní letadla a pod nohama šustí asfaltová pěšina. Sem tam človíček, tam a sem pobíhá pejsek a občas je slyšet ambulance. Ta vřeští stejně jako naše sanitka. Chudáci pacienti. A nebožtíci, těm je hej, těm už ani v Americe žádnej rambajs nevadí...
Jedna věc mě překvapila. Pokud jsem jezdil ulicemi a koukal na svět z auta, říkal jsem si, pohádka, ten pořádek. My, tam u nás doma, měli bychom se stydět. Teď, jak chodím pěšky, a hodně chodím a koukám - tak teda koukám. I tady jsou nepořádníci, špindírové, lenoši lidi. Těch papírů na trávnících podél chodníku, těch nedopalků na chodnících, těch kelímků pod keři. Dokonce jsem objevil i několik vozíků z hypermarketu VONS více jak kilometr od prodejny. Zatracenej dobytek, ulevil jsem si po česku, vzpomínaje na tatínka, když někde viděl velký nepořádek. Teď aby se v hrobě obracel. A pak to přišlo. Znenadání. Kráčel jsem podél jedné z frekventovaných ulic, když tu najednou se ozvala rána a řinčení. Koukám, a co nevidím. Jeden americkej hulvát vyhodil z auta kelímek a po vozovce poskakovaly třpytivé kousky. Naštěstí, nebylo to sklo, byly to kousky ledu. Spěchající řidič dopil svoji ranní ledovou kávu a nemaje v autě odpadkový koš, použil okénka a šup. Onde zase kdosi oslavoval nějaké výročí, a těch je tady také přehršle, a než se tahat s prázdnou lahví od vína, rozbil ji slavnostně o žlutý hydrant u chodníku. Tak vidíš, posteskl jsem si v duchu, utíkáš před rambajsem a rázem seš jako doma. Nepořádek kam oko dohlédne. Všude na světě je to stejné. A nedá se s tím nic dělat. Než dělat a uklízet.
Americkej všední den. Jedním slovem - uspěchanej. Rozježděnej. Obalenej rachotem od rána do večera. A papírem a spousty obalů. Stačí pohled na popelnice. Samý papír. Jeden hezčí prospekt než druhý. Jedna laskavější reklama, než třetí, stá, tisící. Všechno se to žene, pátek svátek, za prachama. A proto se tady tak práší. A spoustě lidem od huby. Jak jinak. I tady jsou prachy na prvním místě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)