Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.9.: Z policejního deníku: krádež dřeva za 30 tisíc; opilec obtěžoval lidi v autobuse; šestašedesátiletá řidička nadýchala přes jedno promile

22.9.: Výstavba nového pasivního pavilonu v pelhřimovské nemocnici úspěšně pokračuje

22.9.: Výstava děl Čestmíra Sušky s titulem Věci venku v Horáckém muzeu začíná

22.9.: Od ledna bude zemřelé na Vysočině ohledávat koroner

22.9.: Maminky mohou využít klokánkovací křesla, zkvalitňují první okamžiky života maminky s předčasně narozeným miminkem

21.9.: Čokoládový Alfons Mucha, roboti i obří tužka v putovní expozici Muzea rekordů na veletrhu Svět knihy

21.9.: Z policejního deníku: zloděj ukradl věci za čtyřicet tisíc, krádež úhlové brusky

21.9.: Výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu u Termesiv odhalila cihlářskou pec

21.9.: V Pelhřimově budou rodiče dětí narozených od 1. října 2020 do 30. září 2021 opět sázet stromky

21.9.: Rektor Vysoké školy polytechnické Jihlava byl zvolen do čela Evropské asociace klinických anatomů

21.9.: Obrazy Jolany Mertové si mohou zájemci prohlédnout v muzejní kavárně v Jihlavě

21.9.: Noc vědců zabaví celou rodinu

21.9.: Nepropásněte volby, voličský průkaz si můžete snadno vyřídit přes datovou schránku

21.9.: Nejčastějším nešvarem je telefonování za jízdy; nevěnování se řízení je na dálnici D1 nejčastější příčinou dopravních nehod

21.9.: Energetiky i obyvatele okolí Dukovan prověřilo největší cvičení letošního roku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 5.2.2010
Takřka růžové povídání
A jedeme. Dnes bdue v baletní škole v Balboa parku taková malá přehlídka malého baletního umění. Vnučka už se hodinu natřásala před zrcadlem jak růžová cukrová vata na špejli, ještě že umím počítat, na dvou špejlích, a rovnala si poslední faldíky na bílých punčocháčích. Inu, cukrová panenka se vším všudy. Dovádivá, upovídaná, někdy až příliš, jak stará rozumbradka. A člověk na ni kouká, a hlavou se mu začne honit divno. Všechno se mu rázem nahrne o víc jak o padesát let nazpátek.
To jsem byl malej kluk, a byla válka, a já si hrál v Židovské ulici na dvorku a jedné malé holčičce z našeho baráku jsem vozil malý kočárek a byl jsem jako tatínek a určitě, ale určitě, byl do ní zamilovanej. Někde mám společnou fotografii. Ale co vím taky určitě, že nikdy nebyla v růžovém. To bych si pamatoval. Vona válka byla prevít a děti chodily v přešívaných hadřících po dospělých a nóbl šatičky byly tak akorát na neděli a na svátek. Ale ne všechny svátky se slavily nóbl. Třeba svátek narození Vůdce Adolfa Hitlera. Byl červeně vytištěn v kalendářích. I v těch trhacích, co jsme mívali doma na kredenci. Vona válka byla prevít a tak se před námi, před dětmi, hodně šuškalo a maminka si často při povídání s tatínkem dávala prst přes pusu. A dost často houkaly sirény a my museli utíkat do sklepa a tam seděli na neckách a svítili svíčkama a byla tam lezivá zima a my čekali a čekali, až zase odhouká.
Růžovou ti krynolínu koupím dítě mé... Nevím proč, ale tuhle písničku si dost často notuji. Moje žena říká, že mi ji nechá zahrát na funuse. Škoda, to už ji celou neuslyším. Za ta léta si mi valná část textu rozkutálela tak si vyzpěvuju jenom začátek. Růžovou ti krynolínu... A stejně žádnou jsem žádné nekoupil. Jednak mě ta písnička v mládí ani nenapadla, jednak mě holky opouštěly dřív, než sem jim mohl nějakou růžovou koupit. Znáte holky, nikdy nevědí co chtějí. A konečně já, já taky ne. Snad proto mě tentokrát popadla zvědavá a já se těšil na to růžové baletění jak malej Jarda. Vopravdu. Malý růžový baletky byly úžasný. Třasořitky, boubelky, buclinky, baculky, jen jedné se nic nedařilo. A při tom jednom kroksunkroku upadla a ta opravdová velká baletka ji zvedla a chlácholila, ale ona ne a ne se utišit. Tak nádherně se rozplakala, že sem se měl co držet, abych se nepřidal. Plakala růžově a plakala usedavě a já v ten okamžik poznal, že i plakat nebo brečet se dá krásně a že i ten uplakanej kousek života může být fantastická krása krásoucí...
Růžovej svět. Je teď všude. Plné obchody jsou růžové a skloňují Valentina jak o život. Ale co si budem povídat, jde o prachy. Koruny nebo dolárky. Byznys je jen jeden. A tak listuju v růžovém magazínu firmy Macys, co má logo s červenou hvězdou. Protivnej a stále provokující symbol. Koho to jen mohlo napadnout. Ale vraťme se do reality. Valentines Day, samá sleva na všechno. Presidents Day, slevy toho dne 30 az 60%, skoro na všechno. Oblečení, galanterie, šperky, kuchyňské potřeby. To všechno pro mne k nepotřebě. Něco mi však udělalo radost. Přehled parfémů pro ženy a pro muže. Stačilo rozlepit růžky stránek a přivonět, přičuchnout. Růžový ty světe. A zadarmo! Versace, Chanel CoCo, Lola Marc Jacobs, Very Hollywood Michael Kors, Dolce & Gabbana, můj oblíbený Calvin Klein. Čuchám, čuchám člověčinu. Stačí mít 65 $ a více a svět vám voní u nohou...
Růžové baletky. Kráso nesmírná. Světe růžový až běda přeběda. A pak najednou zas obyčejnej šedivej den. Ustaraný tváře. A oči pro úplně jinej pláč, co slyším a vidím zatraceně nerad. Odhoďme růžové brýle v dál... Proč se jednou všichni nevzít za ruce a nebaletit, neposkakovat, neradovat se. Jen z toho nejprostšího důvodu - že žijeme!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)