Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.5.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl sporák, projektory i nádobí; recidivista kradl v obchodě maso; muž obtěžoval okolí, nadýchal 4,84 promile

27.5.: Vražda listonoše mezi Novou Vsí a Dlouhým na Novoměstsku v roce 1931

27.5.: V Pelhřimově se porvali dva muži, policisté hledají muže z fotografie a žádají o spolupráci veřejnost

27.5.: U příležitosti zahájení oprav kostela svatého Ignáce z Loyoly v Jihlavě si budou lidé moci prohlédnout zajímavé interiéry chrámu

27.5.: Silničáři v pondělí zahájí opravu silnice I/23 u Vladislavi

27.5.: Nové nařízení od 1. července zakazuje podomní prodej energetiky v Jihlavě

27.5.: Den melanomu v třebíčské nemocnici odhalil pět zhoubných nádorů

26.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl peníze a šperky; silně opilá žena kradla v obchodě, skončila na záchytce

26.5.: U studánek Barborka a Vitulka ve Třech Studních zazní v sobotu světoznámá kantáta Bohuslava Martinů

26.5.: Soukromé zámecké zahrady rodiny Kinských ve Žďáře nad Sázavou budou o víkendu otevřené pro veřejnost, nabídnou květiny i zrcadla

26.5.: Sokolovská ulice v Jihlavě bude o víkendu uzavřena, dopravní omezení se dotkne i linek MHD číslo 3 a 12

26.5.: Silničáři chystají opravu silnice I/34 v Humpolci

26.5.: Přednáška pro budoucí maminky a úprava návštěvních hodin na oddělení šestinedělí v pelhřimovské nemocnici

26.5.: Přednáška k osmdesátému výročí od atentátu na říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha v Telči

25.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl prsten; pohřešovanou seniorku policisté vypátrali; opilý muž vylezl nastřechu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 7.2.2010
Hej rup
Peklo nebude, ráj se vrací... To se to dumkuje s plným žaludečkem. Byli jsme opět v bufetu Mandarin. Pro mě je to vždycky zážitek. Po krátkém uvítání následuje cestička pro prázdný talíř a putování kolem vitrin, odkud sálá teplíčko a vůníčky všehomíra. Tak nějak si to představuju v nebíčku. A nebo v peklíčku, tam mohou být pochoutky bez vitrin, tam se stále topí. A nebo i tam dolehla krise. Kdo ví, jestli u čertů taky přidražili. Když přidražili u nás, řekl jsem si, jděte s tím k čertu. Dost možná to jeden expert od jednoho nejmenovaného celostátního dodavatele uslyšel a hned to tam v pekle zařídil. Kšeft je kšeft. Ale, marná sláva, když má člověk v bříšku jak ve vlastním podnájmu, hned je na světě hej. Jen bacha na rup. Jak něco začne rupat, pryč odtud. A podnájem nechat podnájmem. Zatím nic nerupe, sedím v bufetu a chuť mě stále nepřechází neb pojídat co oči ráčí a nekoukat přitom na hodinky, a to všechno za 7 $. Kdy se člověku naskytne v domovině něco podobného. Ale nesedím tady sám. Jedna zajímavá postavička sedí u stolku opodál. A jí a cpe se, pomlaskává a ucucává vodu s ledem, olizuje se od ucha až do ulepaných vlasů a nemíní hodit flintu do žita. Personál obchází rozpačitě kolem, ale co naplat, právo na život mají i američtí bezdomovci a žebráci. Vyžebral 7 $, možná víc, nechlubí se nikomu, mlčí a baští. Možná celý den nevzal do huby nic, natož něco. Pro nás oba, zdá se, ráj se vrací...
Peklo nebude. Řekl si mladý hoch se dvěma tituly. Do knihovny ho nevzali, musí počkat, až tamní stařičký pan knihovník zemře. On totiž svoji práci miluje a nemíní odejít na zasloužený odpočinek. Snad žije v domnění, že si jej stále ještě nezasloužil. A tak stále knihovničí. A tak náš hoch, tituly, netituly, šel hledat dál. Kdo hledá, najde. To platí i v Americe. Našel. Nastoupil jako učitel zdejší základní školy. A učil a učil. Až jednoho dne se rozezlil. Dětičky se nechtějí učit, nepíšou úlohy, všechno je jim fuk. Mohl nad tím vším mávnout rukou, mnozí to tak dělají, ale on ne. Kdo se učit nechce, toho učit nebudu. A školu opustil. A hledal dál. Naskytla se možnost vydělat pár dolarů při čištění koberců. Bez ohledu na vzdělání, vyhrnul si rukávy, plivl do dlaní, a čistil. Čistil a koukal, jak se to dělá. Pak se nakoukl a rozhodl. Založím si vlastní firmu. Stalo se. Šetřil a ukládal každý dolárek. Jedl spoře a stejně spoře se oblékal. Dřel a nepolevoval. Vydržel. Už nebydlí v podnájmu na periferii. Má vlastní byt. Motorku vyměnil za auto. Prosperuje. Má vlastní podnik. Jí dosytosti. Ráj se vrací...
Já se vracím domů. Jedu spletí aut a křižovatek a nádjezdů. Mrkám na to hemžení jak semafor a spokojeně si pobroukávám. Něco se mi honí hlavou, nemaje to ani hlavu ani patu. Nějaká monotonní melodie podobná hukotu vodopádu valícího se asfaltovým korytem ulic. A najednou postava. Objevila se z čista jasna mezi auty a z jednoho staženého okna dostala cosi od řidiče. Milodar, nedojedenej hamburger, čerstvě dočtené noviny. Těžko říct, v mumraji a tmě se to nepozná. Postava se ukláněla, evidentně děkovala a usedla na ostrůvek uprostřed ulice. Moje auto ji minulo. Můj pohled při ní zůstal. Postavu žebráka našinec hned tak neuvidí. A tohle milionové město, jak se zdá, má na rozdávání. Ne každý ale dává, ne každý žebrá. Ráj se vrací zatraceně pomalu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)