Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.10.: Z policejního deníku: dopravní nehody ve Ždírci nad Doubravou; zloděj ukradl nářadí za 190 tisíc; motorkáře po nehodě transportoval do nemocnice vrtulník

26.10.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě budou od středy 27. října zakázány návštěvy

26.10.: V jihlavské nemocnici podpoří puntíky pacienty s lupénkou

26.10.: V Humpolci v pondělí bude otevřeno nové dětské oddělení knihovny

26.10.: V Dukovanech proběhne mimořádná zkouška sirén; slyšet bude i v obcích v okolí elektrárny

26.10.: Na silnicích Vysočiny letos zemřeli tři chodci a tři cyklisté; v rámci dopravně bezpečnostní akce se policisté zaměří na viditelnost chodců a cyklistů

26.10.: Legiovlak zavítal do Jihlavy; stojí na Hlavním nádraží

26.10.: Kriminalisté vypátrali auto, které u Stonařova srazilo chodce; má rakouskou registrační značku

25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.5.2010
Připomeňme si a nezapomínejme...
Byl květen roku 1942. Podle zápisů kronikářů bylo tehdy deštivo. Ve dnech 14. až 16. května nákladní auta svážela z celého tehdejšího Oberlandratu Iglau všechny naše židovské spoluobčany do sběrného střediska v Třebíči. Odjížděli z vesnic, městysů a menších měst, kam byli po 15.březnu 1939 cílevědomě a systematicky vystěhováváni ze svých domovů, především pak z Jihlavy.
Jedno takové auto zaznamenal v těch dnech můj otec kousek od domu v Palackého ulici č.50 v Jihlavě, kde sídlilo speciální oddělení Gestapa určené pro tzv konečné řešení židovské otázky. Jel tehdy se mnou, dvouletým capartem v kočárku, kamsi na jarní procházku, zatím co tmavě oděné postavy seděly tiše a nehnutě na korbě otevřeného nákladního auta...
A pak přišel 18. květen 1942 a spolu s ním první transport označený Av, kterým odjelo z Třebíče do Terezína 720 osob židovského vyznání. Pro úpnost dodejme, že přežilo pouhých 42 osob. Další a tím i poslední transport z Oberlandratu Iglau označený Aw odjel z Třebíče 22. května. V něm bylo zavlečeno do Terezína 650 našich Židů a z nich se osvobození dočkalo jen pouhých 15. Nejmladším přeživším byl Jiřík Bassistů, který se narodil 23. února 1942 a nejstarší pak Matilda Zimmerová, kterou konec války a utrpení zastihl v Terezíně v úctyhodném věku 83 let.
Z uvedených dvou transportů zahynulo celkem 1.310 Židů. Skoro stejný je počet hrobů na židovském hřbitově v Jihlavě. Jenže. Žádný z těch 1.310 umučených a povražděných nemá hrob, nemá pomníček. Jejich popel rozprášil vítr do všech světových stran, jejich jména jsou zapsána na zažloutlých papírových lejstrech v různých archivech nacistických věznic a koncetračních táborů. Můžeme si je přečíst na stránkách Terezínské pamětní knihy a nebo na stěně obřadní síně židovského hřbitova v Jihlavě, kde jsou vypsány dětmi Základní školy ve Velkém Beranově. A jednou, určitě, dočkají se i vytesání do kamene. To abychom nemuseli vyhledávat těch 1.310 drobných kamínků a rok co rok je pokládat ke stávajícím pomníkům obětem holocaustu v Jihlavě, v Třešti, v Batelově, v Telči a jinde...
16.5. 2010
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)