Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.1.: Jihlavská nemocnice pořídila přístroj, který pomůže předcházet rakovině kůže

15.1.: Dělník na stavbě Horácké arény v Jihlavě utrpěl vážné zranění, spadlo na něj uvolněné břemeno z jeřábu

14.1.: Záchranná stanice v Pavlově v loňském roce pečovala o 1644 zvířat

14.1.: Policisté na Vysočině vykázali v loňském roce z obydlí pětasedmdesát násilných osob

14.1.: Na Vysočině přibývá chřipek a respiračních onemocnění, nejvíce na Žďársku

13.1.: Ras s kobylou, kominíci i kramáři na Veselém Kopci v rámci masopustní obchůzky

13.1.: Procházka zámkem Červená Lhota, jak jej neznáme v Univerzitním centru v Telči

13.1.: Pelhřimovská nemocnice omezuje návštěvy, povoleny budou pouze ve středu a neděli

13.1.: Loni zemřelo na silnicích Vysočiny šestadvacet osob

13.1.: Děsivá praxe mléčných farem. Kozlíky čeká hned po narození zbytečná smrt

13.1.: Dotkni se s výtvarnicí Evou Jeníčkovou v galerii Tympanon

11.1.: Jihlavští kriminalisté dopadli muže, kteří platili neplatnými bankovkami

11.1.: Akce ke 100. výročí narození Ladislava Nováka zahájí večer s Petrem Vášou

9.1.: V Pelhřimově byla vyhodnocena soutěž o nejkrásnější české turistické pohlednice, vizitky a kalendáříky

9.1.: V Jihlavě bude hlavní svoz odložených vánočních stromečků probíhat v týdnu od 13. do 17. ledna

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.5.2010
Bylo nás pět...
Bylo nás pět. V pošmourném sobotním dni jsme byli k vidění od rána do pozdního odpoledne na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově. Nikde živáčka. Jen mrazivý větřík se proháněl po našich zádech a ve větvích polonahých stromů. Sbírali jsme polámané větve a hrabali podzimní popadané lupení po celém hřbitově. Došlo i na posečení a úpravu přístupové cestičky od mlýna ke hřbitovu.
Už dlouho tudy nikdo neprošel. Jen několik ovcí teď navštěvuje pravidelně okolí hřbitova a spásá okolní louky. O co radostnější bude návštěva náhodných zvědavců v následujících dnech, kdy hřbitov prokoukl a zkrásněl a jak často zdůrazňují reklamy, je hezčejší nežli hezko a upravenější nežli pohledno. A stačilo několik párů rukou, něklolik hrábí, jedna hlučná motorová sekačka a pět svačinek v igelitových taškách. Ano, bylo nás pět. Pět neutuchajících nadšenců, kteří rok co rok zvelebují židovský hřbitůvek ve Větrném Jeníkově. Rok co rok si tady nahrabou, na rozdíl od jiných hrabivých, desítky balíčků suché trávy a lupení a jeden velikánský balík radosti z dobře odvedené práce.
Škoda, že romantický pohled na jeden z nejkrásnějších židovských hřbitovů rok co rok ruší hromada větví a hromada tlejícího lupení. Škoda, že v obci Větrný Jeníkov není alespoň pět lidiček, kteří by hromadu větví a kompostu odklidili. Bylo by nás dvakrát pět.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)