V neděli 13. června v 11 hodin dopoledne se sešlo před kaplí sv. Antonína Paduánského nad Rounkem více jak dvě stovky věřících a tak zvaně stálých poutníků. Ono místečko uprostřed lesa všechny už někdy dávno nějak oslovilo a teď jim nezbývá, než sem docházet pravidelně. Mám z toho upřímnou radost. A nejen já. Svůj obdiv vyjádřil i mladý velebný pán který, jak pronesl v úvodu, sloužil doposud bohoslužby jen ve zdech nedalekého kostela sv. Vavřince ve Vyskytné nad Jihlavou.
Co si teď něco málo nepřipomenout. Tradici zdejších poutí. Od roku 1738 se zde konaly pravidelně každoročně. Návštěvy bývaly hojné.
Pak ale přišla první světová válka, vznik republiky a místní kronikář připomínal poutě už jenom velmi stroze:
17. června 1928 - Pouť u Antoníčka. Velká účast u kaple.
25. června 1933 - Pouť u kaple sv. Antonína, deštivo.
17. června 1934 - Antonínská pouť.
13. června 1937 - Pouť u Antonínka. Oslava 200 let trvání kaple sv. Antonína. Vše bylo překaženo velkým deštěm. Bohoslužby musely být slouženy ve Vyskytné.
26. června 1938 - Pouť u Antoníčka, zprvu pršelo, později krásně.
18. června 1939 - Pouť u sv. Antonínka, hojně navštívena. Odpoledne prší.
Tímto zápisem kronika končí. Německý kronikář August Siegl už dále nenapsal ani řádek. A po druhé světové válce přišel nový kronikář a spolu s ním nejen nová kronika, ale i úplně nová doba. O Antonínských poutích se nepsalo. Český kronikář nezaznamenal ani řádek k významnému dni 250 let od založení kaple. Psal se červen roku 1987.
A nezaznamenal ani řádeček k obnovení zdejších poutí u příležitosti nového vysvěcení této kaple 17. června 1995. A byla to veliká sláva. Několik stovek lidí z blízka, z daleka, i z ciziny. Autor tohoto článku vydal tehdy šestistránkový strojopis o historii této nevelké barokní stavby a od té doby, při každé pouti, obdrželi návštěvníci pamětní dvojlist se zajimavostmi z historie Rounku a okolí.
Ale nevzdychejme. Tradice se drží a bude udržována i nadále. Dík za zdrařilou pouť patří všem návštěvníkům, patří hudební skupině CWBC z Jihlavy, internetovému deníku Regionalist, rodině Jonášových z Vyskytné, Vackových z Rounku, perníkáři z Jihlavy a mně nezbývá, než abych v nejlepším přestal a předal pouťové žezlo včetně klíče od kaple novému nástupci. A toho teď prosím, přihlašte se. Příští pouť bude nejen naše ale, a to především, Vaše!