Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Zbraňová amnestie skončila, lidé na Vysočině odevzdali 175 zbraní a 8131 kusů střeliva

3.8.: V Jihlávce se střetlo auto s vlakem, řidič utrpěl zranění, provoz na trati je zastaven

3.8.: Rozhovor s Jindřiškou Šmejkalovou: Duševní onemocnění může postihnout kohokoliv

3.8.: Na Vysočině se letos stalo 2622 dopravních nehod, čtrnáct lidí zemřelo

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Element sklo - Matérie fantazie v jihlavské galerii

2.8.: Zahájení opravy silnice I/19 v Pohledu se o týden posunuje, práce začnou v pondělí 9. srpna

2.8.: Z policejního deníku: mladík, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, byl nalezen opilý; opilec ohrožoval provoz na trati; vloupání do chaty

2.8.: V dodávce, která bourala na dálnici, bylo nacpáno šestnáct osob

2.8.: V areálu Vodního ráje v Jihlavě hořela sauna, škoda je 1,5 milionu korun

2.8.: U Velkého Beranova skončilo osobní auto na střeše, zaklíněnou zraněnou osobu vyprostili hasiči

2.8.: Studenti medicíny jsou zváni na stáž do nemocnice v Pelhřimově; hlásit se mohou do 16. srpna

2.8.: Památník obětem dálnice D1 u Jihlavy dá Ředitelství silnic a dálnic do pořádku

2.8.: Letní kino a autokino pod věžemi v Dukovanech zahájí film Bábovky

2.8.: Jihlava přivítá na náměstí Lukáše Krpálka

2.8.: Indický velvyslanec navštívil rodný dům předního českého indologa Vincence Lesného

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.6.2010
Dolování na katastru obce Bílý Kámen
Ještě dříve, než se vydáme na prohlídku zdejších důlních děl, připomeňme si, že původní hornická ves Bílý Kámen se nacházela asi půl kilometru severně od stávající vsi. V současné době můžeme navštívit dvě zdejší kutiště a jedno zajímavé místo se samostatnou šachtou s velkým odvalem.
Největší kutiště se nachází asi půl kilometru severovýchodně od vsi, v zalesněné části Kamenného vrchu (660 m.n.m.). V délce asi 230 m nalezneme řadu 27 různě hlubokých šachet s odvaly, největší s hloubkou 5 m a odvalem o průměru 16 m. Dílo lze zařadit do první etapy dolování na Jihlavsku, do poloviny 13. století. Součástí byla i kaskáda asi 3 až 4 rybníků v údolí Bělokamenského potoka, z nichž se dodnes dochoval Strassen Teuch, Silniční rybník, po jehož hrázi vedla v minulosti Humpolecká cesta do Jihlavy. O něco níže po proudu potoka jsou patrné už jenom hráze rybníku Krum Teuch, Křivého. Tady byla propírána vytěžená ruda a odtud putovala do tavírny vzdálené asi 1 km jižně. Nezalesněná část Kamenného vrchu je na plánu z roku 1778 opatřena pomítním názvem Renn-Hübel užívaným především v alpských zemích, kde jím byla označována místa dobývaní rud.
Další kutiště objevíme asi 1 km západně od vsi, při okraji lesa. V délce 125 m se nalézá 5 šachet. Největší s hloubkou 4 m a odvalem o průměru 10 m byla v minulosti zasypávána odpadem. Od ní se táhne žlab o šířce 2 m a délce asi 11 m, zřejmě propadlá štola vedoucí do údolí s potůčkem. Blízké dva malé rybníčky mohly být rovněž součástí tohoto kutiště a sloužit k propírání rudy.
Samostatná šachta o hloubce asi 7 m s oválným odvalem o šíři 10 m leží v těsném sousedství bývalé Humpolecké cesty, asi 1,5 km jihovýchodně od vsi. Procházka touto zachovalou částí středověké cesty vedoucí na mnoha místech hlubokým úvozem lemovaným mohutnými starými stromy je romantickou procházkou.
Ale vraťme se zpět do vsi. Místo zdejší tavírny polymetalických rud se podařilo lokalisovat zcela náhodně na louce jihovýchodně od vsi, mezi místní komunikací do Vyskytné s meandrem Bělokamenského potoka, asi 200 m od rybníku nazývaného v 18. století Tanne Tauch, Jedlový rybník. Zamokřený terén dává tušit, že původní koryto potoka se nacházelo v těsném sousedství lokality. Jeho pozdější odklon od východní části údolní nivy způsobila výstavba rybníků Dorf Teuch a Kiefer Teuch, Návesního a Borového, ve II. polovině 18. století. Po hrázi Návesního rybníku, který byl ve 20. století vypuštěn a plocha zatravněna, vede dnes komunikace do vsi. Borový rybník byl zrušen za stejným účelem a z jeho hráze jsou dosud patrné jenom okrajové části. Zásadní přeměna nivy byla zakončena úpravou potoční strouhy a melioracemi nově založených luk.
Poslední možné zbytky zdejších tavících pecí pravděpodobně zmizely a zůstal jenom prostor o rozměrech 50 x 200 m s velkým výskytem strusky. V současné době nelze vyloučit možnost přemístění strusek z jiné lokality, protože nebylo možné blíže zkoumat nálezové okolnosti. Nicméně vzhledem k mírným návrším, které lokalitu chrání před větrem, blízkost dostatečného množství vody a konečně i středověké vsi, jeví se místo nálezu jako velmi pravděpodobné místo tavírny rud.
Nejstarší katastrální plán z roku 1778 přináší pouze pohled na meandrující potok v loukách mezi oběma shora uvedenými rybníky. V místech pravděpodobné tavírny zaznamenal geometr pomístní názvy Grosse Gern a Kleine Gern, Velká a Malá radost. Mezi prvními usedlostmi rodící se nové vsi zachytil tři malé rybníčky, které byly v důsledku výstavby stodol později zrušeny. Jejich hráze jsou dosud patrné a malý potůček tudy stále protéká. Existence těchto rybníčků mohla s tavírnou rovněž souviset, stejně jako zajímavý objekt domu čp. 17, který byl nedávno přebudován. Stojí na vyvýšenině, stranou nové domovní zástavby, asi 200 m severně od uvažované tavírny. Škoda, že průzkum lokality nebyl proveden.
Plán stabilního katastru z r. 1838 zachytil v prostoru uvažované tavírny v loukách dvě menší proti sobě ležící obdélníkové parcely čís. 115 a 118 oddělené Bělokamenským potokem, tehdy zvaným Forellen Bach čili Pstruhovým. Proč byly vyčleněny z okolí velkých parcel, nelze z plánu vyčíst. Faktem zůstává, že zde bylo nalezeno při povrchovém průzkumu veliké množství strusek.
Jedná se o zlomky velikosti do 7 cm, nepravidelného nebo plochého tvaru. Na povrchu jsou obvykle šedé, bez lesku, někdy i černé. Lom je zbarven do černé nebo černošedé, s mastným nebo skelným leskem. Běžně obsahují póry o velikosti do cca 0,5 cm. Mikroskopicky bylo ověřeno fázové složení strusek. Bezpečně byly jako podstatná složka ověřeny fayalit v krátce lištových krystalech, skelná fáze, křemenná zrna a inkluse sulfidů, pravděpodobný je wüstit.
Všeobecně se soudí, že zdejší důlní díla byla od II. poloviny 15. století natrvalo opuštěná. Zánik dolů je pak připisován husitským válkám. V roce 1554 bylo místo původní vsi pusté a ve zdejších lesích se pouze těžilo dřevo pro blízkou Jihlavu. Nový Bílý Kámen byl založen na stávajícím místě až v roce 1712.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)