Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Oba hlavní vjezdy do pelhřimovské nemocnice budou od 22. dubna do 15. května uzavřeny

20.4.: Medvědí trojka z táborské zoo se těší na návštěvníky

20.4.: Kraj Vysočina postaví v Třebíči nový pavilon praktické výuky pro budoucí zemědělce a veterináře

15.4.: Upleťte si pomlázku a najděte velikonoční vajíčko v táborské zoo

15.4.: Dětská pohotovost v jihlavské nemocnici čelí zneužívání a problémům s nerovnoměrným rozložením služeb

13.4.: Truck Trial v Pístově u Jihlavy: Když se monstra z oceli utkají s nezdolným terénem

12.4.: Výstava Leteckomodelářského klubu v zámeckých konírnách v Třebíči

12.4.: Květinové vazby na zámku ve Velkém Meziříčí budou k vidění po celé Velikonoce

10.4.: Smetanovy sady v Jihlavě čeká oživení: park dostane nové stromy, keře i cesty

10.4.: Pašijová hra Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou

10.4.: Nemocnice v Pelhřimově modernizuje diagnostiky kolorektálního karcinomu

10.4.: Kreativní velikonoční tvoření a prohlídky v jaderné elektrárně v Dukovanech

10.4.: Cesta z Třebíče na Pekelný kopec ožije mraveništěm, obřím včelím úlem či pavučinou

8.4.: Řidič Mercedesu se obcí prohnal rychlostí 126 kilometrů v hodině, přišel o řidičský průkaz

8.4.: V jihlavské nemocnici na Den zdraví poradí kuřákům i nastávajícím maminkám

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.7.2010
Komu se nelení, tomu se chce něco dělat
Utíká to. Čas letí a šest let uteklo jako voda. Taková pomalá voda. Takřka neviditelný potůček vlekoucí se naprázdno a líně kolem Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 2004 a já jsem poutníky u kaple sv. Antonína Paduánského nad Rounkem obdaroval drobným tiskem s názvem Křížem krážem kolem křížků. Celý text uveřejnil tehdy i internetový deník Regionalist. Trochu jsem si mezi těmi slovíčky zavzdychal a pln naděje jsem očekával, že se jednoho dne někdo ozve a řekne: Pojďte a ukažte, kde ty křížky stávaly. Uděláme nové, ať to tady zase pěkně vypadá.
Nemusel to být věřící, mohl to být pouhý milovník zdejšího kraje, citlivý pozorovatel smutně vyhlížejících kamenných soklů zarostlých v trávě a křoviscích. Vsázel jsem na obyvatele Vyskytné. A čekal jsem a čekal... Marně. Nikdo si nenašel cestičku za krásnem. Nikdo se nenechal unést závěrečnými slůvky mojí tiché výzvy: Krajina je jako večerní šaty a kapličky, křížky, Boží muka - to jsou šperky, jež jí dodávají lesku... Díky všem, kdož se odhodlají k obnově a stálé péči o tyto památky! Díky těm, kdož se o ně dodnes vzorně starají!
Až jednou, po nedlouhých šesti létech jsem se konečně dočkal. Přišla ke mně tzv. náplava. Tak říkají starousedlíci těm, co nedávno přišli do Vyskytné a postavili si tady domek a spolu s rodinou se rozhodli žít uprostřed tiché vsi, v krásném prostředí obklopeném lesy, loučkami a potůčky. Bez dlouhých okolků jsme autem objeli všechna místa, změřili soklíky, navrhli výšku křížů a další podrobnosti a
hotovo.
Další čas už patřil panu Lubomíru Jonášovi. A dlužno dodat, že toho volného času nemá nezbyt. A jeho dalším dvěma pomocníkům, pánům Petrovi Dundáčkovi a Marku Pokornému. Jsou to zdatní chlapíci. A jejich dílo - jen se na ty křížky podívejte. No, řekněte, není to krása. Návrat líbezných míst do krajiny. A že to nebyla práce lehká. A také starost o peníze na nákup materiálu. Se všim si pan Jonáš dokázal poradit. Oslovil Fond kulturního dědictví, obdržel nadační příspěvek 15.000 Kč, a pak už jen s přáteli řezal, svařoval, natíral, kopal a rovnal, až se díla podařila. Čas určený pro realisaci tohoto projektu dodržel. Dílo se zdařilo! A mně nezbývá, než abych se hluboce sklonil a smekl svůj neviditelný velikánský klobouk ...
Je báječné, mít ve vsi takovou náplavu. Dala si do vínku občanské sdružení Zvony 2007. Lepší nová náplava, než staré páchnoucí bahno budižkničemů a pivních fachmanů.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)