Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

24.10.: Přednáška Co přinesl obchvat představí rudní mlýn na Stříbrném potoce a pracovní tábor Štrauchovna u Havlíčkova Brodu

24.10.: Policie hledá bílé nákladní auto značky MAN, po střetu s chodcem, který zemřel, má poškozenou levou přední část vozu

24.10.: Neznámý řidič srazil v noci na silnici I/38 mezi Stonařovem a Dlouhou Brtnicí chodce, ten zemřel; policie hledá svědky

23.10.: Zoologická zahrada v Jihlavě odchovala dvaadvacet mláďat irbisů; dnes mají svátek

23.10.: Výstava obrazů Ladislava Šauera v hale zemědělské školy v Bystřici nad Pernštejnem

23.10.: Pamětní deska v Havlíčkově ulici připomene jihlavského rodáka a vlastence Jindřicha Kartůska

22.10.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta věci za 70 tisíc; žena z Třebíčska odešla z domova, nalezena byla ve Velkém Meziříčí

22.10.: V jihlavské nemocnici budou od pondělí zakázané návštěvy; výjimku mají pacienti v paliativní péči a dětské oddělení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.8.2010
Je stále co objevovat...
Kdo by neznal případ Leopolda Hilsnera z Polné. Kdo by nečetl o tajuplné rituální vraždě v lese Březiny dne 29. března 1899. Obětí hrůzného zločinu byla devatenáctiletá Anežka Hrůzová z Malé Věžnice.
Hilsneriáda. Tak lze jediným slovem popsat vše, co po zadržení a odsouzení viníka, židovského mladíka Leopolda Hilsnera, plnilo stránky evropských deníků a atmosféru všedních dnů nejen na Polensku. Dodnes si můžeme klást otázku: Byl či nebyl vinen? On sám však dokázal o své nevině hovořit celých devatenáct let, kdy byl žalářován na Pankráci a nakonec v trestnici ve Steinu v Rakousku. Jiří Kovtun, autor knihy Tajuplná vražda, ke svému dílu poznamenal: Je to balada, vystavěná ze stovek a tisíců ověřených fakt, doložená citacemi, odkazy a detailními charakteristikami, která vrstvu po vrstvě snímá a odstraňuje iluse a neznalosti, skrze které navyklým způsobem vnímáme poměrně nedávnou minulost a skrze které často nahlížíme i současnost. Iluse nacionální, historické, politické.
A zároveň balada o základné hodnotě každého lidského života, která trvá, pokud ji člověk svým jednáním vědomě neodmítne. Leopold Hilsner ve své pravdě vytrval. Po celý zbytek života, den co den vyznával sobě a světu svoji nevinu. Závěr života prožíval pod novým příjmením Heller a poslední dny nalezl útočiště v Rotschildově nemocnici ve Vídni XVIII. Währingergürtel 97.
A tady je počátek mého objevu. Pozůstalostní spis Okresního soudu v Polné, spisová značka D 106/28. Spis projednávající pozůstalost po Leopoldu Hellerovi zemřelém dne 8. ledna 1928 ve Vídni. Zažloutlé stránky čtyř desítek úředních lejster. Doslova slisovaných, pečlivě srovnaných a od roku 1929 uložených ad acta a nikým zřejmě neprolistovaných.
Tak tedy: Heller Leopold, obchodní cestující či Hausierer, stáří 51 let, svobodný, domovská příslušnost Polná Cz.Sl.R., bytem Vídeň II. Obere Donaustrasse 4., zem.8. ledna 1928 ve Vídni XVIII., rodiče zemřeli, žije pouze bratr Moritz Himmelreich ve Velkém Meziříčí. Několik kusů oděvů a prádla a cenných papírů spolu s vkladní knížkou na 4.279,24 Kč je uskladněno u jeho družky Rosy Reinoldové na adrese Vídeň II. Obvykle bývá přiložen i lékařský posudek, ten připojen není.
A tak se jen můžeme domnívat, že Leopold zemřel na rakovinu žaludku nebo vodnatelnost osrdečníku. Pohřbu se účastnilo jen několik osob, mezi nimi i jeho obhájce Zdenko Auředníček. Ten pak v článku věnovaném na rozločenou se svým klientem mimo jiné uvedl: Tento ubožák zemřel na hydrokardii. Jako oběť jednoho z nejhroznějších justičních omylů všech dob si přinesl zárodek své smrtelné nemoci z žaláře, k němuž byl doživotně "omilostněn".
A pak už můžeme jen listovat čilou korespondencí mezi právníky, okresními soudy, obecními úřady, generálními konsuláty Rakouské republiky a ČSR ve Vídni a náhodně nalézt i nejeden rukopis Leopoldova bratra Moritze, který se spolu s matkou nechal pro jistotu také přejmenovat. Přijali nové příjmení Himmelreichovi. Jako jediný dědic pak Moritz trpělivě čekal dva roky, než se onoho bratrova dědictví dočkal. Stalo se tak 2. července 1930 u Okresního soudu v Polné, kde podle zápisu převzal Moritz Himmelreich, obchodník ve Velkém Meziříčí. Rozkoš č. 90 vkladní knížku č.16212 znějící na jméno Leopold Heller a obsahující částku 4.279,24 Kč, klíč ke koši a cestovní koš. Současně soudu předložil stvrzenku, že uhradil všechny soudní a další výlohy v částce 825,80 Kč a že věci po zemřelém bratrovi jsou v naprostém pořádku.
Co ještě poznamenat. Snad pro zajímavost to, že na jednom ze spisů z března roku 1929 je vedle jména Leopold Heller poznačeno v závorce Hilsner a stejná poznámka je uvedena v přípisu Okresního finančního ředitelství Čáslav ze 17. září 1929.Marná sláva, osudu se nedá uniknout...
Ve spisu Okresního soudu ve Velkém Meziříčí z 20 dubna 1929 je v závěru rukou připsáno, že na vkladní knížce je obnos 4.279,24 Kč, v cestovním koši je šatstvo, prádlo, obuv a různé potřeby v ceně asi 50 Kč a že jakési blíže nespecifikované věci uložené Leopoldem v jedné ze zastaváren ve Vídni byly dány do veřejné dražby a rozprodány a nemohou být součástí dědictví.
Rodina Jakoba Hilsnera a Marie roz.Bodanské, někde psáno Hülsner, pocházela z Velkého Meziříčí. Jakob zemřel 21. února 1885 v nemocnici v Jihlavě, matka Marie u syna Moritze ve Velkém Meziříčí. Oba jsou zřejmě pohřbeni tamtéž.
Nesrovnalosti se vyskytují u data narození syna Leopolda. Někde je uváděno 10. července 1876, jinde 10. srpna 1876 ve Velkém Meziříčí. Shora uvedený pozůstalostní spis se omezuje pouze na stáří, v době úmrtí mu bylo 51 let. Jasno by mohl přinést protokol sepsaný s bratrem Moritzem u Okresního soudu ve Velkém Meziříčí, kde se mimo jiné uvádí: Můj zemřelý bratr Leopold Heller se narodil 26. července 1876 v Polné, kdež měl řádné bydliště po dobu 23 let. Po propuštění ze žaláře bydlel až do své smrti ve Vídni II. Obere Donaustrasse 4. Také v hodnocení jeho osobnosti jsou rozdíly. Někde je popisován coby nepracující židovský proletář, nepříliš vzdělaný, s omezenými zájmy provinciálního povaleče.Jinde je v mládí vylíčen jako nábožný hoch s touhou stát se kantorem. Nepil a pilně chodil do synagogy. V žádném učení však dlouho nevydržel a brzo se ohlížel po děvčatech. Zcela negativní hodnocení vyjádřila většina svědků během přelíčení v Kutné Hoře a v Písku. Ale o mrtvých jen dobré...
Vážného pochybení se dopustili polenští autoři v publikaci Židé a Polná, která vyšla někdy ve 30 letech 20. století pouze ve strojopise. Leopold prý se po amnestii a po propuštění z vězení oženil s Teresií Rosendorfovou z Velkého Meziříčí, když před tím přijal nové jméno Himmelreich. Žel, obojí tvrzení je nesprávné. Leopold se nikdy neoženil a přejmenoval se Heller, což zcela jednoznačně dokazuje objevený pozůstalostní spis.
Podobně chyboval i historik Kovtun. Leopold se podle něj oženil s Teresií Rosenfeldovou a pokud prý je známo, bylo manželství bezdětné. Zcela chybnou zprávu o sňatku převzal patrně z listu Berliner Montagpost z 16. ledna 1928. Leopoldův bratr Moritz se narodil 10. července 1883 v Polné. Jeho osud je však stejně tragický, jako osud všech jeho souvěrců, kteří se dožili 15. března 1939. V rámci konečného řešení židovské otázky, jako Žid, svobodný, obchodník, s příjmením Himmelreich, odjel 19. března 1942 transportem Ac z Brna do Terezína a pak 25. dubna 1942 transportem An do Varšavy, kde neznámo kdy zahynul. Rod Hilsnerů či Hellerů nebo Himmelreichů vymřel. Jen Hilsneriáda přežívá...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)