Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.5.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl sporák, projektory i nádobí; recidivista kradl v obchodě maso; muž obtěžoval okolí, nadýchal 4,84 promile

27.5.: Vražda listonoše mezi Novou Vsí a Dlouhým na Novoměstsku v roce 1931

27.5.: V Pelhřimově se porvali dva muži, policisté hledají muže z fotografie a žádají o spolupráci veřejnost

27.5.: U příležitosti zahájení oprav kostela svatého Ignáce z Loyoly v Jihlavě si budou lidé moci prohlédnout zajímavé interiéry chrámu

27.5.: Silničáři v pondělí zahájí opravu silnice I/23 u Vladislavi

27.5.: Nové nařízení od 1. července zakazuje podomní prodej energetiky v Jihlavě

27.5.: Den melanomu v třebíčské nemocnici odhalil pět zhoubných nádorů

26.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl peníze a šperky; silně opilá žena kradla v obchodě, skončila na záchytce

26.5.: U studánek Barborka a Vitulka ve Třech Studních zazní v sobotu světoznámá kantáta Bohuslava Martinů

26.5.: Soukromé zámecké zahrady rodiny Kinských ve Žďáře nad Sázavou budou o víkendu otevřené pro veřejnost, nabídnou květiny i zrcadla

26.5.: Sokolovská ulice v Jihlavě bude o víkendu uzavřena, dopravní omezení se dotkne i linek MHD číslo 3 a 12

26.5.: Silničáři chystají opravu silnice I/34 v Humpolci

26.5.: Přednáška pro budoucí maminky a úprava návštěvních hodin na oddělení šestinedělí v pelhřimovské nemocnici

26.5.: Přednáška k osmdesátému výročí od atentátu na říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha v Telči

25.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl prsten; pohřešovanou seniorku policisté vypátrali; opilý muž vylezl nastřechu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.12.2010
A žiju dál, jakoby se nechumelilo...
Venku se setmělo a začal propadávat mokrý sníh. Od zamrzlého návesního rybníčku se pozvolna trousí poslední upachtěný krasobruslař. Pouliční lampa smutně civí do ticha a odkudsi z velké dálky plíží se první detonace zábavného čínského harampádí. Naše místní kulturní zařízení netrpělivě očekává první oslavovače. A bude co zapíjet i projásávat. Za pár hodin budeme staré kalendáře odhazovat do separovaného odpadu a věšet nové opatřené cifrou 2011.
Jaký byl ten starý rok. No, jaký asi. Byl mu rok. Co jsme od takového škvrněte mohli očekávat, když trval jenom dvanáct měsíců, jenom pouhých 365 dnů. Musím se přiznat. Byl krásný. Celý jsem jej prožil a přežil a tím pádem nemám nejmenší důvod si na něj stěžovat. Ráno co ráno jsem se probouzel, už to samo o sobě je zázrak. Někdo se vzbudit nestačil. Já procital do venkovských rán i nemocničních stěn. Všude byla jinačejší krásna, jiní lidé, jiné raňajky. Bože můj, kolik takových starých krásných roků už jsem prožil. Sedmdesát. A kousíček. A teď mě čeká stejných dvanáct měsíců a stejně dlohých 365 dnů. Budou stejně obyčejné a stejně krásně neobyčejné. Co den, to překvapení. To jiný obrázek stejna u prostřeného stolu, u stolu nad archivními lejstry co pamatují desítky a stovky takových různě očíslovaných let. Mám utkvělou a nikde nepoznamenanou zásadu, slavím každý nový den. A nový k novému, a člověk ani nepostřehne, že jakýsi starý rok kamsi odešel a nový už bláznivě letí jako o závod.
Čas pokročil k půlnoci a kultůrní jizba se zaplnila vyprázdněnými půllitry zbožných přání a předsevzetí. Oči blýskají na lepší a nejlepší časy a netrpělivost čeká na okamžik útoku na první sekundu roku 2011. Do vítězného mátožení se zapojují detonace a hvězdy rachejtliček. Nebesa mlčí, davy řvou...Nadešel čas tichonkých návratů. Vzpomínek. Na syna se psí slečnou schoulenou u nohou a kytarou v klíně. Na dceru s vnoučaty tam daleko na břehu Pacifiku, kde dnešní den začal zmrzlými kalužemi pod palmami. Na dědečky, co den co den vyprávěli stále stejné a stále půvabné historky z mládí. Na babičky, co brebentily o sto péro o něčem i o ničem a stále se culily od ucha k šedinám. Na naší kníračku Guffi, co v pokročilém věku nedoslýchala a tak neslyšela moje kruté nadávky, když se mi nejednou v lese ztratila a ukázala se až za hodinu. Na přátele z divadélka Skoba, se kterými jsem dokázal prokouřit i osmdesát cigaret denně. Na přátele z archivu, na doktora Křesadla, se kterým jsme povídali lidem o historii jejich vesnic, až jednoho dne přišel okamžit a my už dál chodit nemohli. Na lidičky i na lidi, co dnešní den oslavují stejně, jako ten včerejší a předvčerejší. Protože, jak jsem uvedl na začátku, nejde o roky, o měsíce, o dny, jde o celý dlouhý život. Někoho delší, někoho kratší. Ale vždycánky celý, od začátku až do konce! Je pátek 31. prosince, 23 hodin, je Silvestra. Rounek a já jsme vzhůru.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)