Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.6.: Z policejního deníku: zloději skončili v poutech; opilý muž udeřil manželku, skončil na záchytce; u Mohelna bourali dva motorkáři

14.6.: Výstava v jihlavském muzeu představí začátky, historii a úspěchy české egyptologie

14.6.: Vloupání do bytů a rodinných domů na Vysočině mírně kleslo, přesto policisté nabádají k opatrnosti

14.6.: O pět tun přetížený náklad dřeva a další závažná porušení; policisté denně kontrolují nákladní vozy přepravující dřevo

14.6.: Na dálnici D1 u Stránecké Zhoře se srazila dodávka s kamionem, zraněného řidiče museli vyprostit hasiči

13.6.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta kola, pak ho pustil na zem; s dlažební kostkou způsobil škodu za třicet tisíc; řidička nedala přednost autu na hlavní silnici

13.6.: Vodní skauti z Přibyslavi adoptovali sovy pálené Žofku a Juliána, želvu Venuši a labuť černou Césara

13.6.: Motorkář se zabil po srážce s třemi auty na silnici mezi obcemi Kouty a Čechtín na Třebíčsku

13.6.: Dernisáž výstavy ke 100. výročí narození sochaře a malíře Jana Floriana - obrazy, sochy v Telči uvede Bára Štěpánová

12.6.: Zdravotníci v České republice evidují čtvrt milionu dobrovolných dárců krve

12.6.: Vysočinou za přírodou – poznávejte s námi méně známé přírodní krásy našeho kraje

12.6.: Kolem kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře se pasou beránci

12.6.: Energetici v Dukovanech vyvezli palivo z reaktoru třetího výrobního bloku

11.6.: Z policejního deníku: muž ženě vyhrožoval, podezřelý je ze tří trestných činů; krádež notebooku ze stavební buňky; hledaný muž skončil v cele

11.6.: Výstavu Když slunéčko zemi políbilo v Třebíči ukončí komentovaná prohlídka za účasti dcery a vnučky Vratislava Bělíka, Dobromily Vlčkové a Pavly Porubské

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2011
Novoroční...
Koukám po očku do zádumčivého novoročního odpoledne a lecos se mi honí hlavou. S úsporami krásnější život - rozzářená mladá maminka zvedá nad hlavu svoje stejně rozzářené kadeřavé děťátko s kytičkou a vkladní knížkou ze spořitelny města H. Tak mi došla novoročenka mého přítele D. z vesničky O. Využil stále platného rčení, bez peněz, do života nelez. Reklamní obrázek spořitelny města H. někdy z období krátce po druhé světové válce je stále aktuální. Můj vnuk, když se narodil, dostal od zdejšího MNV také spořitelní knížku s počátečním vkladem 90 Kčs. Jen té radosti nebylo tolik a pokud si vzpomínám, leží ta knížka někde bůhvíkde. Možná, až ji někdo někdy nalezne a navštíví spořitelnu v městě J., bude díky úrokům, lidově řečeno, v balíku.
Závěr silvestrovského večera jsem vyčkával u televizní obrazovky programu ČT 1. Ta chvilka stála za to. Skutečně. Stála za to... Mohl bych to sprosté slůvko klidně a bez uzardění napsat, ale je pozdě, propásl jsem onen silvestrovký rej vtipů od prostých až k těm sprostým. Jednu chvíli jsem se začervenal. Podobný vtip si kdysi dávno tiše vyprávělo pár drsných pracantů u výkopu kanalisace.Žijeme v krásném čase, v krásné zemi a krásně se k sobě máme. Co na srdci, to na jazyku. Ještěže následující den promluvil daleko krásněji pan president a neopomněl zdůraznit naši většinovou uvědomělost. Také jsem si ji uvědomil. Dá se říci, že jsem uvědomělý. Za svého působení v archivu přečetl jsem mnoho dnes už historických novoročních projevů, v novinách i kalendářích. A dlužno dodat, byť byla doba jaká byla, většina tohoto národa byla uvědomělá. Zdržela se nemístných projevů při příjezdu německých okupantů do země v březnu roku 1939, při internacionální pomoci vojsk varšavské smlovy v srpnu roku 1968, při neobyčejně sametové revoluci v listopadu roku 1989. Je na nás na všechny spolehnutí. Neupadáme na mysli ani v období stále se plížící hospodářské krise. Pochopili jsme vždy všechno, pochopíme nepochopitelné i dnes. Mělo by se nám všem poděkovat - že neodcházíme. Že zůstáváme. Že se dokážeme radovat z kažné i sebemenší televizní sprosťárničky i vážně míněných parlamentních keců a gest.
Novoroční odpoledne je stále zádumčivé. Všude vládne poklid. Na ptačím krmítku žádná tlačenice. Po drtí ošetřené naší málo důležité komunikaci té nejnižší třídy nic nejezdí. Do ticha stromečkem ozářené světnice bzučí monotónně stále stejný elektroměr. Jeho kolečko v hodinách se točí stále stejně rychle a stále dráž a dráž. Usmívám se. Není proč se neculit. Všechno jsem pochopil a všechno další už předem chápu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)