Od obce, směrem na západ proti proudu řeky Jihlavy až do údolí pod Höllbergem čili Pekelským vrchem, se kdysi rozkládaly jenom louky. V místech, kde přitékal do řeky Jihlavy malý bezejmenný potůček od jihu, z hosovského katastru, se nacházel nevelký rybník patřící dominikánskému klášteru. Jeho suchou hráz můžeme ještě spatřit na barevném rukopisném katastrálním plánu Alt Rauneck, Starého Rounku, z roku 1780. Za tímto rybníkem se celé údolí prudce zúžilo a úpatí obou příkrých strání posetých skalisky končila takřka v říčním korytě Jihlavy. Tato skutečnost rozhodla později o vybudování vodního díla právě v tomto jinak neobydleném prostoru.
O pomístních názvech rantířovského katastru ze 16. století mnoho nevíme. Několik málo jich nalezneme v dochovaných listinách. Hueterwysen či Huetterwysenn a louka při Huener Holcz se týkají jihovýchodní části katastru. Jedná se o část Bradelského vrchu, známého spíše jako Slepičák. Pro nás jsou mnohem důležitější pomístní názvy ze západní části, kde bylo budováno vodní dílo. Louka An der scheyben pey Lemmer - wysen a louka in der Hell - Leytenn. Na Lemmerově louce v zátočině byla vybudována hráz vodní nádrže a vodní jezero pak zaplavilo celé úzké Pekelské údolí. Vrch zvaný Höllberg, Pekelský vrch a dále místo zvané Wolfgruben, Vlčí jámy, souvisejí opět s dolováním. K tavení rud bylo třeba mnoho dřevěného uhlí a tak čoudící milíře a občasné ohně dodávaly celému údolí ráz skutečného pekla. Název se udržel více jak 700 let a to i v jiných místech kolem Jihlavy, stejně jako pojmenování starých kutišť vlčími jámami.
Podle místních bájí a pověstí se do hlubokých jam v těchto místech chytali vlci soužící majitele ovčích stád..