Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.11.: Živý betlém i letos zahájí adventní čas v jihlavské zoo. Dílny, rozsvícení stromečku nebo komentovaná krmení - to a mnohem více návštěvníky čeká v adventním čase.

28.11.: Z policejního deníku: do chaty se vloupal vandal; opilý muž skončil na záchytce

28.11.: Vražedné řádění myslivců má další oběť. Kolik lidí ještě musí přijít o život, než se nebezpečné strýce s puškami podaří zkrotit?

28.11.: Vesmírný Spolubál v Novém Městě na Moravě uzavře svojí první a poslední dekádu

28.11.: Unikátní almanach pelhřimovské nemocnice je v prodeji

28.11.: Silnice na Vysočině kloužou, problémy mají řidiči i na dálnici D1

28.11.: Respirační nemoci nejvíce trápí lidi na Žďársku a na Jihlavsku

27.11.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl různé nářadí; zloděj se vloupal do chaty, nadělal nepořádek a ukradl různé věci

27.11.: Táborská zoo trénuje důvtip hravých surikat i ostatních zvířat

27.11.: Tradiční předvánoční včelařská výstava ve Velké Bíteši nabídne medové speciality i třeba svíčky z včelího vosku

27.11.: Následná péče je tu stále, ale nově třeba s muzikoterapií či hagioterapií

27.11.: Ladovy Vánoce: lití olova, zdobení perníčků, vůně jitrnic

27.11.: Dobročinný bazar MOCI POMOCI už po druhé pomůže pavlovským zvířátkům

26.11.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; opilý řidič boural

26.11.: Tradiční flér trh v sobotu v Domě kultury ve Žďáře nad Sázavou nabídne spoustu unikátních výrobků

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2011
Slzy pro Václava Havla
Nedělní popoledne. Venku svítí chladné prosincové sluníčko. Blíží se doba televizní pohádky a moje žena zapíná televizi. Už už se chystám vystoupat po schodech do mého kutlošku na půdě, když mě prudce zastaví dvě slova - zemřel Havel. Stojím a koukám na obrazovku a stále nechápu. Proč by měl Havel zemřít. Proč právě dneska. V neděli. Tak jsem se těšil na půdu... A komentátor dál povídá a povídá. Je to tak.
Bývalý president Václav Havel dnes nad ránem zemřel. Usedám, koukám a poslouchám. A pojednou cítím, že mi tečou slzy po tváři. Zemřel Člověk. Pan president. Ač na Hrádečku, pro mne byl stále presidentem na Hradě. Fandil jsem mu. Něco zazlíval. Za něco mu skrytě vynadal. Inu, politik se nemůže stále a všem ve všem zavděčovat. Ale byl to chlapík. Díky jemu jsem v listopadu 1989 vypochodoval hrdině na náměstí v Jihlavě. Navzdory fízlům co nás fotografovali z oken a ze střech. Úžasná doba, na kterou nikdy nezapomenu. Ta doba, to byl Havel.
Vracím se do dětství. Něco mi to připomnělo. Když celá naše rodina stála před rádiem a poslouchala přenos pohřbu presidenta Beneše. Do ticha v kuchyni tikal plechový budík a rodiče měli slzy v očích. A pak další slzy, moře slz jsem viděl při návštěvách hrobu pana presidenta Beneše v Sezimově Ústí. Z Jihlavy tam jezdil autobusový zájezd. Kolem hrobu se tísnil vzlykající dav a voněly konvalinky. Ty měl pan president nejraději. Celkem jsme byli na dvou zájezdech. Celkem dvakrát jsme byli zaevidováni bdělou policií před vstupem do presidentské residence. Po třetí už ne. To se tehdy rozkřiklo, že kdo bude zapsán třikrát, půjde na STB. Rodiče se báli. Všichni se tenkrát báli. Bál se jeden druhého...
Dívám se a poslouchám vzpomínky blízkých přátel Václava Havla. Zatraceně smutné nedělní odpoledne. A pojednou krásný moment. Dalajláma se sklání k postavičce pana presidenta a pohladí ho po tváři. Ten okamžik se nedal bez slz vydržet. Byly to moje slzy pro Václava Havla. Pane presidente, děkuji Vám. Za vůbec moji první cestu za hranice naši republiky, do Vídně. Za báječný život ve svobodné zemi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)