Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.10.: Z policejního deníku: dopravní nehody ve Ždírci nad Doubravou; zloděj ukradl nářadí za 190 tisíc; motorkáře po nehodě transportoval do nemocnice vrtulník

26.10.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě budou od středy 27. října zakázány návštěvy

26.10.: V jihlavské nemocnici podpoří puntíky pacienty s lupénkou

26.10.: V Humpolci v pondělí bude otevřeno nové dětské oddělení knihovny

26.10.: V Dukovanech proběhne mimořádná zkouška sirén; slyšet bude i v obcích v okolí elektrárny

26.10.: Na silnicích Vysočiny letos zemřeli tři chodci a tři cyklisté; v rámci dopravně bezpečnostní akce se policisté zaměří na viditelnost chodců a cyklistů

26.10.: Legiovlak zavítal do Jihlavy; stojí na Hlavním nádraží

26.10.: Kriminalisté vypátrali auto, které u Stonařova srazilo chodce; má rakouskou registrační značku

25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2011
Slzy pro Václava Havla
Nedělní popoledne. Venku svítí chladné prosincové sluníčko. Blíží se doba televizní pohádky a moje žena zapíná televizi. Už už se chystám vystoupat po schodech do mého kutlošku na půdě, když mě prudce zastaví dvě slova - zemřel Havel. Stojím a koukám na obrazovku a stále nechápu. Proč by měl Havel zemřít. Proč právě dneska. V neděli. Tak jsem se těšil na půdu... A komentátor dál povídá a povídá. Je to tak.
Bývalý president Václav Havel dnes nad ránem zemřel. Usedám, koukám a poslouchám. A pojednou cítím, že mi tečou slzy po tváři. Zemřel Člověk. Pan president. Ač na Hrádečku, pro mne byl stále presidentem na Hradě. Fandil jsem mu. Něco zazlíval. Za něco mu skrytě vynadal. Inu, politik se nemůže stále a všem ve všem zavděčovat. Ale byl to chlapík. Díky jemu jsem v listopadu 1989 vypochodoval hrdině na náměstí v Jihlavě. Navzdory fízlům co nás fotografovali z oken a ze střech. Úžasná doba, na kterou nikdy nezapomenu. Ta doba, to byl Havel.
Vracím se do dětství. Něco mi to připomnělo. Když celá naše rodina stála před rádiem a poslouchala přenos pohřbu presidenta Beneše. Do ticha v kuchyni tikal plechový budík a rodiče měli slzy v očích. A pak další slzy, moře slz jsem viděl při návštěvách hrobu pana presidenta Beneše v Sezimově Ústí. Z Jihlavy tam jezdil autobusový zájezd. Kolem hrobu se tísnil vzlykající dav a voněly konvalinky. Ty měl pan president nejraději. Celkem jsme byli na dvou zájezdech. Celkem dvakrát jsme byli zaevidováni bdělou policií před vstupem do presidentské residence. Po třetí už ne. To se tehdy rozkřiklo, že kdo bude zapsán třikrát, půjde na STB. Rodiče se báli. Všichni se tenkrát báli. Bál se jeden druhého...
Dívám se a poslouchám vzpomínky blízkých přátel Václava Havla. Zatraceně smutné nedělní odpoledne. A pojednou krásný moment. Dalajláma se sklání k postavičce pana presidenta a pohladí ho po tváři. Ten okamžik se nedal bez slz vydržet. Byly to moje slzy pro Václava Havla. Pane presidente, děkuji Vám. Za vůbec moji první cestu za hranice naši republiky, do Vídně. Za báječný život ve svobodné zemi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)