Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.3.: Z policejního deníku: opilý recidivista kradl palety; opilý motorkář bez řidičáku boural

4.3.: Přednáška zavede posluchače do fascinujícího světa, kde se běžná pravidla geometrie mění a otevírají cestu k neuvěřitelným objevům

4.3.: Policejní hlídka v Brně našla dívku, která se zřejmě chtěla oběsit, doslova v poslední chvíli

4.3.: Měsíc knih a čtenářů v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě nabízí program pro děti, přednášky, burzu knih i amnestii

3.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil v jihlavské zoo automat na kávu; opilý řidič elektrokoloběžky havaroval, se zraněním skončil v nemocnici v Brně

3.3.: Výstava makrofotografií v nemocnici v Novém Městě na Moravě nabízí pohled na krásu skrytou v přírodě

3.3.: Přednáška První letadlo nad Jihlavou. Životní osudy místního rodáka, který přistál v Jihlavě v srpnu 1911

2.3.: Na výstavě v jihlavské galerii uslyšíte zvuky tajících ledovců na Islandu a ve Finsku

2.3.: Jihlavský očistec Bedřicha Smetany

1.3.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky; jednačtyřicetiletý muž obtěžoval školačku, skončil ve vazbě

1.3.: V třebíčské porodnici se 29. února narodily dvě děti, v Havlíčkově Brodě Izabela

1.3.: V Pelhřimově padly rekordy ve vzdušné akrobacii na šálách a na strapsech

1.3.: Týrání skotu v chovu na Jihlavsku, řetězy zvířatům způsobily zranění

1.3.: Policisté potřebují zjistit totožnost muže z fotografie, o pomoc žádají veřejnost

1.3.: Opilý muž střílel na policejní auto, prý kvůli problémům v podnikání

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.7.2012
Nejužší dům v Jihlavě...
Čas neúprosně plyne stejně jako stránky novin. Psal se rok 1999 a Jihlavské listy přinesly článek o nejužším domě v Jihlavě v Hluboké ulici č. 9. Celkem třináct let od té doby uplynulo a na místo nešťastného ohlédnutí, které prý třináctka přináší, stojí před námi šťastný domeček. Zvenku i uvnitř voní novotou a hrdě se vypíná na obdiv kolemjdoucím. Byl zbudován někdy počátkem druhé poloviny 18. století. Začátkem 20. století mu hrozilo zhroucení. Část hradby a sklepa se počala rozpadat. Vydržel. Zůstal stát. A ještě se stačil protáhnout o pár místností, z nichž závěrečná komora měla a stále ještě má šířku pouhých 120 cm.
Nejmenší, nejužší, nejnižší, zkrátka nejdům. Kde se nachází. On se patrně nacházel. Už se nenachází. Stejně jako Sněhobílá a později Stará ulička. Velmi dobře se na tu křivolakou uličku dlážděnou kočičími hlavami pamatuji. Patřila k jihlavským Stínadlům. Tady jste mohli potkat Rychlé Šípy. Tady se proháněla starobylost s tajemnem a romantikou. Tady stál dům č. 6. Dveře a nad nimi okno. Zastavěná myší díra.
Kam se vydat. Kde jinde stojí nejužší či nejmenší dům ve městě. Pojďme do Palackého ulice. Nedávno mě zahřálo u srdíčka, když jsem uviděl lešení halící dům č. 15. A za pár dnů už zářil do ulice svěží světlezelenou barvou. Jaká to pastva pro oči. Secesní fasáda tiše postávala u chodníku a já se nepřestával vynadívávat. Co by tomu řekl pan Zimmermann. Bydlel tady skoro padesát let. V roce 1847 zde hospodařila Agnes Gmentová a právě z této doby adresář města uvádí, že zastavěná plocha domu obnáší pouhých 17 čtverečních sáhů. Líbezný domeček s tragickými osudy. Odtud byla počátek protektorátu vystěhována židovská rodina Karla Weinbergera. Manželka Anna, dcery Etta a Hilda a syn František. Čekal je nový domov ve Skvrňově u Kolína a pak cesta do Terezína a do koncentračních táborů Trawniki a Raasika. Všichni zahynuli. A po válce se tragika navrátila. Zdejší obchodník textilem pan Jan Tuček byl komunistickým režimem souzen, odsouzen a popraven.
Kousek odtud je proluka. Tady stály dva rovněž útlé domy č. 4 a 6. Dvě poschodí, dvě okenní osy, v přízemí krámek a vstupní dveře do domu. Na č. 6 bylo hodinářství pana Aloise Králíčka. Hodinářská to rodina pocházející z Batelova. A zase bychom mohli uvádět všechny dávné majitele a podnájemníky. Stovky všelijakých osudů. Co dnes komu řeknou jména Seemüller, Renauer, Walentschek, Hiltscher, Strobl, Nic. Jen dům tady po staletí stál, aby jednoho dne ulehl do sutin a zmizel kdesi na skládce. A aby ten konec nebyl veselý, odehrála se tady další tragédie. Pan Alois Králíček spolu s manželkou Marií byli tady jednoho rána gestapem zatčeni a pro napomáhání útěku Židu Goldmannovi popraveni zastřelením v Kounicových kolejích v Brně v červnu roku 1942. A pak že proluka je pouhé nic. Nic po domě bývá vždycky něco. Ať už malého, velkého, veselého nebo smutného.
Co dům, to historie. Domu i jeho obyvatel. A dům vedle domu, to je město. Naše město. Dbejme o město, dbejme o každý dům. A příště si znovu můžeme popovídat o lidech.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)