Nejstarší název této ulice byl zaznamenán v jihlavské městské knize už v první polovině 14. století, Platea beate virginis Marie (Ulice Matky Boží) a r. 1493 se objevilo německé pojmenování Frawngasse, později Frauengasse, které se pak užívalo až do r. 1919. V následujících letech měla ulice dva názvy, český a německý, Matky Boží a Frauengassse. Od r. 1945 se užívala česká verse, kterou v r. 1959 nahradilo pojmenování ulice Obránců míru. Teprve v r. 1990 byl jí navrácen historický název - Matky Boží.
Historie našeho domu se začala psát až několik století po založení města. Důvodem byla brána Matky Boží a hradební zdi s parkánem. V případě obležení města bylo důležité zajistit rychlý nástup obránců na hradby. Proto byl prostor před nimi po dlouhá staletí nezastavován a jen výjimečně bylo povoleno stavět zde soukenické rámy. V našem případě zde byla ještě další překážka a tou byla mohutná sýpka, postavená vedle brány v r. 1541. Připomíná ji kamenná deska s německým nápisem umístěná na zdi vedle našeho domu, nad velkými vraty: Roku 1541 byla tato sýpka poprvé vystavěna, na to roku 1646 od Švédů zničena a stržena, konečně roku 1658 byla opět znovu postavena a vyzdvižena.
Mohutný objekt můžeme spatřit na řadě starých kreseb a obrazů, poprvé snad na Willenbergově vedutě z r. 1593 nebo na vedutě Jihlavy v příloze prvního adresáře města z r. 1800. V závěru 19. století prostor sloužil jako městské skladiště. Ve druhé polovině 20. století byla na zdi vedle brány plakátovací plocha a při ní veřejný záchodek. Později zde byla umístěna sběrna papíru.
Zajímavý pohled do historie zdejšího kláštera a tím i do místa, kde dnes stojí námi sledovaný dům, přinesl jihlavský archivář JUDr. Emanuel Schwab. S výstavbou celého areálu minorité započali někdy v letech 1230 - 40. Přitom Schwab pečlivě prostudoval mnoho materiálů z různých archivů a sám se pokusil o rekonstrukci původních klášterních objektů, které údajně přiléhaly k západní straně kostela a zaujímaly prostor směrem k bráně Matky Boží. Tady se vedle kapitulní síně a refektáře měla nacházet kaple sv. Barbory, patronky horníků. Lze se domnívat, že byla zřízena velmi záhy a opatřena zvláštním vstupem přímo z ulice Matky Boží. Už proto, aby jako jediná svatyně mohla sloužit horníkům, kteří bez motlitby a Božího požehnání neodcházeli do práce a po vyfárání přicházeli děkovat Bohu za šťastný návrat z hlubin země. Kaple byla zřejmě volně přístupná po celý den. Podle zápisků zdejšího P. Müllera z roku 1865 je zřejmé, že původní vstup do kláštera byl skutečně z ulice Matky Boží. Staré dormitáře byly prý po r. 1536 zrušeny a nové zřízeny nad křížovou chodbou. S tím souvisel r. 1570 odprodej blíže neurčené části kláštera soukromníkovi, odsouhlasený představeným P. Bernardem. Můžeme se domnívat, že šlo o objekt na místě dnešních domů čp. 35 a 37. Situační plánek kostela včetně původní a pozdější nové klášterní budovy Schwab několikrát publikoval. Zdá se, že měl k disposici ty plány kláštera, o nichž se zmiňoval P. Müller v r. 1865 a které jsou dnes nezvěstné.
Nejstarší pohled do těchto míst nabízí freska přepadení Jihlavy v r. 1402 nacházející se na pravé straně hlavního oltáře v sousedním minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Není jistě bez zajímavosti, že prostor mezi naším domem a kostelem zaujímá nevelký jednoposchoďový domek, v jehož útrobách se nacházejí stavební části patřící v minulosti zdejšímu minoritskému kostelu. V domě byl malý hodinářský obchod s dílnou zasahující nevelkou místností do přízemí našeho domu, což dokládají fotografie z 50. let minulého století.
Zajímavým dokladem mapujícím osudy jihlavských domů jsou adresáře. První byl vydán v r. 1800 a v námi sledovaném domě uvádí majitele Johanna Dirporta, kterého pak můžeme nalézt ještě v adresářích z r. 1806 a 1809. Johann je rovněž zapsán v gruntovnici tzv. vnitřního města a to r. 1795, kdy tento dům zakoupil za 1.350 fr. Od r. 1813 byl v adresářích veden majitel domu Franz Dürport a to až do r. 1834, kdy je zapsán naposledy. V domě žil a hospodařil spolu s manželkou Elisabethou. Adresář z r. 1847 uvádí jako majitelky sestry Josephu a Klaru Strahotinských. K domu je připsána poznámka, že zastavěná plocha domu včetně dvoru měla plochu 67 sáhů čtverečních a zahrada 21 sáhů (jeden vídeňský sáh = 1.896 metrů). V r. 1864 už byla držitelkou nemovitostí jenom Josepha Strachotinská. V dalším adresáři z r. 1878 už můžeme číst jméno nového majitele domu, Franze Protiwu. Adresáře města z r. 1886 a 1892 pak shodně uvedly, že majitelem obytného domu na ploše 2 ary 81 M2 se zahradou 36 m2 byl rovněž Franz Protiwa, ale junior, profesor na učitelském ústavu v Olomouci. V r. 1905 se v adresáři objevuje pekařský mistr Karel Papež s manželkou Marií. Pekařství měli přímo v domě. Jejich jména pak nalezneme v adresářích z r. 1910 až 1927. Mnozí staří Jihlavané říkají dodnes tomuto domu U Papežů.
Bez zajímavosti není pohled do domovních listů, kde můžeme nalézt majitele Karla Papeže nar. 31.8. 1864, který zde zemřel 11.8. 1954. Jeho manželka Marie má uvedeno pouze nar. 6.8. 1870. Z let 1921 - 25 poutá pozornost hned několik pekařských dělníků, kteří se v Papežově pekárně učili a pracovali: František Čejka (nar. 1900), Antonín Pech (1907), Viktor Tábořík (1907), Karel Růžička (1899), Václav Běloch (1903), Jan Němec (1909), František Tvrdík (1904), Václav Pešek (1906) a Karel Kourek (1907). Od r. 19020 - 23 bydlel v domě nadporučík četnictva Jan Široký s rodinou, který pak odešel do Brna, aby se po něm nastěhoval další nadporučík četnictva Josef Kroupa s rodinou.
Mezi významné podnájemníky lze zařadit Vojtěcha Cveka s manželkou Gabrielou, archiváře Státního okresního archivu v Jihlavě. Za svého působení uspořádal a zinventarisoval nejen farní fondy, ale hojně publikoval osudy osobností žijících v minulosti i současnosti na celé Vysočině.
Nelze pominout ani tragický osud zdejší židovské rodiny Leopolda Poláka nar. 1888, jeho ženy Ilonky nar. 1895 a dětí Anny nar. 1922 a Hanuše nar. 1925. Ze zdejšího podnájmu se museli vystěhovat 31. 5. 1941 do domu v Čajkovského ulici č. 87, kde je čekal 4.6. 1941 odjezd do sběrného střediska v Třebíči a transport do Terezína a do Lublinu, kde celá rodina zahynula. Podobný osud potkal i další dva židovské podnájemníky. Ignatz Robert byl odtud vystěhován 30.5. 1941 do Žďáru nad Sázavou, odkud odjel v květnu r. 1942 do Třebíče a následně do Terezína, kde zakrátko zahynul, bylo mu 70 let a Jaroslav Polák byl vystěhován 4.4. 1941 do Prahy, odkud odjel transportem do Terezína a pak do Osvětimi, kde ve věku 20 let také zahynul.
Trochu jiný byl osud zdejších německých podnájemníků. Rudolf Primus byl po osvobození zatčen a převezen do trestnice v Plzni a jeho žena Anna se odstěhovala za ním. Z května r. 1945 mám jednu stále živou vzpomínku na tento dům. Krátce před osvobozením města přiletěl jedno odpoledne nad město ruský průzkumný letoun a spustil palbu na městské nádraží. V okamžiku bylo náměstí liduprázdné a všichni se utekli poschovávat do průjezdů a obchodů. Já jsem s rodiči zaběhl do cukrárny pana Pelikána na náměstí. Při otočce pak letoun krátce vystřelil, patrně na bránu, ale tu minul a jedna střela zasáhla pravý horní roh Papežova domu. Všichni se pak chodili dívat na hromádku sutí na chodníku a na poničený pravý horní roh fasády.
Další pohled do historie domu nám nabízí stavební archiv. Dochovaných dokumentů však není mnoho. Nejstarší plán domu z r. 1797 pochází od významného jihlavského stavitele Mathiase Plotta a týká se drobné přestavby místností v přízemí a prvním poschodí směrem do dvorního traktu. Mnohem zajímavější je plán domu téhož stavitele z r. 1842 se zakreslením celého jednoposchoďového průčelí do ulice Matky Boží. V domě vznikly tři byty o kuchyni a jedné světnici a jeden velký byt o kuchyni a čtyřech pokojích v prvním poschodí. Vůbec poprvé jsou při domě zakresleny dvě latríny, jedna v přízemí se vstupem do dvora a druhá na pavlači. O rok později došlo k zásadní přestavbě domu. Dům byl navýšen o druhé poschodí. Plány kreslil a stavbu realisoval opět stavitel Plott.
Další úpravy domu proběhly až na přelomu 19. a 20. století. V r. 1896 byla v domě zřízena pekárna pro Karla Papeže. Plány kreslil a stavbu realisoval jihlavský stavitel Ignaz Lang. V r. 1905 byla pekárna modernisována, upravena prodejní místnost, dílna a vstup do sklepa a k latríně. Plány tentokrát kreslil a stavbu prováděl další jihlavský stavitel, Theodor Lang. Dalších stavebních úprav se dům dočkal v r. 1908 a to podle plánů stavitele Karla Chlubny. Písemnosti z r. 1926 obsahují stížnosti na špatný stav krytiny na minoritském kostele, což mělo způsobovat ucpávání odpadních rour ve dvoře domu a vlhnutí domovního zdiva. Doklad z r. 1931 se týká opravy fasády průčelí, kterou znovu prováděl stavitel Karel Chlubna. Ten se v té době podílel významnou měrou na opravách sousedního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Korespondence z r. 1935 řešila zabezpečení kamenné zdi bývalého klášterního objektu. Z poválečného období jsou založeny dokumenty týkající se opravy venkovní fasády z r. 1947 - 1951 a stížnosti paní Marie Papežové z r. 1960 na nedostatečné zabezpečení hradební zdi a tím dalšího podmáčení domu. Navrženo bylo zastřešení hradeb. Složka domu končí doklady o úpravách zdejších bytů v důsledku zřizování koupelen.
Dr. Dobroslav Líbal napsal ve svém hodnocení jednotlivých jihlavských domů, že námi popisovaný dům má barokní původ, první přestavby se dočkal v r. 1797 a o druhé poschodí byl navýšen r. 1843, kdy část prostor byla zaklenuta plackami. Dr. Líbal pak uvedl, že stav domovní fasády pocházel z r. 1908, což ale neodpovídá plánům stavitele Chlubny z té doby. Její podstatné zjednodušení a odstranění bohaté štukové výzdoby kolem oken, jak je patrné dodnes, proběhlo zřejmě až při úpravách v r. 1950. Jediné, co z Chlubnovy secesní výzdoby zůstalo, je dnes k vidění na nevelké ploše nad vchodem do domu. Ostatně, vše dokumentují fotografie průčelí domu z období před druhou světovou válkou.
Co říci závěrem. Z domu se už více jak jedno století line vůně z pekárny. Chléb, ručně tvarované rohlíky, žemle, vánočky, to všechno tady pamatuji. To všechno jsem ochutnával. A dnešek. Nespočet vůní se dál prohání ulicí a stoupá vzhůru až na vyhlídku na jihlavské bráně. Zdejší cukrářské výrobky jsou vyhlášené. Chutnají znamenitě. Nevěříte, přijďte posedět do voňavého domu ve stínu jihlavské brány.
1. července 2012