Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
17.1.: Z policejního deníku: muž nadýchal téměř pět promile; opilí řidiči vyhrožovali, že si ublíží

17.1.: Meteorologové varují před náledím

17.1.: Jihlavský tunel bude od dubna kvůli opravám pro veřejnou dopravu osm týdnů uzavřen

16.1.: Zástupci jihlavské vysoké školy uctili památku Jana Palacha

16.1.: Z policejního deníku: krádež nářadí z auta; krádež nafty; dopravní nehoda s alkoholem

16.1.: Přednáška Elektromagnetické vlny ve službách astronomie v jihlavském muzeu

16.1.: Nechte chráněné medvědy žít; táborská zoo nabízí pomoc s odchytem i umístěním medvěda z okolí Staré Boleslavi

16.1.: Na dálnici D1 na 97,6 km ve směru na Brno se střetla tři auta a autobus, dálnice je průjezdná s nejvyšší opatrností

16.1.: Meteorologové varují před čerstvým až silným severozápadním větrem

15.1.: Nemocnici na kraji Města bylo před osmdesáti lety oficiálně uděleno právo veřejnosti; začala léčit všechny pacienty

15.1.: Na výstavě Čestmíra Sušky s titulem Rezavé sochy a jejich otisky pod novoměstskou oblohou se sochy rozezní

15.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede dokument Svéráz českého rybolovu, hrají jihlavští rybáři

14.1.: Z policejního deníku: zloděj se vloupal do auta, škoda je 35 tisíc; recidivistka ukradla kabát; agresivní opilý muž skončil na záchytce

14.1.: V Tyršových sadech v Třebíči přibude socha prezidenta T. G. Masaryka

14.1.: U Mirotína na Pelhřimovsku zemřela po nárazu osobního auta do stromu spolujezdkyně

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2012
Za kalifornskou zimou
Krásný vzhled je na ten boží svět, ty modravé hory ... Chyba lávky. Vše vypadá jako na počátku světa. Kolem dokola tma tmoucí. Vzduch je prosycen monotoním hukotem leteckých motorů britských aerolinek a jejich klimatizací. Opouštěje zimní Evropu letím temnotou do daleké Kalifornie srkaje při tom džusy s plodů této Země, která se toho času nachází 11.560 m pode mnou. Zpropadená výška. Nemám ji rád. Chodit po zemi se mi zdá od malička nejbezpečnější. I když mi často právě ta zem způsobila nejedno odřené koleno a nejednu ukopnutou čečulku na palci pravé nohy. Těch tisíce metrů tam kdesi nad zemí je pro mne stále málo pochopitelné. Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu tak vysoko. Já se nikdy necpal někam nahoru, ale tentokrát nebylo zbytí. Bez toho nahoře bych se nikam nedostal. Konečně, nejsem sám. V trupu letadla pospává nebo popíjí několik stovek lidiček letících také za jinou zimou, než je tam u nich doma.
A jak pak je dnes u nás doma ... Prý roztáto a klouzavo. A stromy bez listí a leckde špatná nálada. To tady v letadle je báječná. Všichni se usmívají a věří, že ve zdraví doletíme a přistaneme. Soused vedle je z Indie. Zatím co já si letím lenošit, on se hrne za obchodem. Ukazujeme si navzájem fotografie z rodinných alb uložených v počítačích. Krátce před přistáním se nám s manželkou svěřiil, že jsme mu během letu připadali jako jeho rodiče. Mám z toho dobrý pocit po celém těle. Kdyby byli na světě jen samí lidí, svět by si určitě vždycky a ve všem porozumněl. A přistáváme. Bravurně. Lehounce. Takový kolos dostat na zem, to je pro mne vždycky úchvatný zážitek. Smekám před těmi piloty a když je míjím, neopomenu vřele děkovat.
Sláva vlasti výletu, nespadli jsme, už jsme tu. Vystupuji na území Spojených států amerických, stát Kalifornie. Vítá mě anglicky, španělsky a čínsky psaný nápis. Jednou se tady určitě objeví i čeština. Že ne, nedejte se mýlit. Pár měsíců se tady rekreovali už naši českoslovenští legionáři, když opuštěli na lodích Vladivostok a odjížděli domů do vlasti v r.1918. Moc se jim to tady zamlouvalo. I mně se zdejší plnohodnotný kapitalismus zamlouvá.
Americký imigrační úředník byl usměvavý a měl pro mne plné porozumnění. Zatím co já mlčel, on mi promlouval přímo ze srdce a pak mi zdarma pořídil otisky všech deseti prstů na rukou, nohy vynechal, a ještě mi prohlédl oči. Zřejmě správně vytušil, že trpím glaukomem a tak mi ladným gestem levé ruky spolu s pozdravením ukázal cestu kudy k zavazadlům. Už na nás čekala a stejně netrpělivě čekali i naši nejbližší. Vítání proběhlo bez chleba se solí a bez projevů. Žvanění nahradil přímo prvomájový jásot. Popisovat další dění nebudu. Ale psí uvítací ceremoniál v dočasném domově byl popsím. Vítali nás dvě fenky, a znáte ženské, a ještě po třech letech. Skákání nebralo konce a od vrčení a štěkotu se třásla celá dřevěno-papundeklová americká chalupa. Štěkání mi nikdy moc nešlo a tak jsem uronil pár slziček. Byly mi něžně olízány. Nic naplat, tady budu nějaký čas jako doma. Ono to haf haf haf zní stejně po česku, jako po americku.
Trochu jsem pozapomněl na cestu z letiště. No, nic zvláštního. Deseti proudá dálnice, pět cest tam, pět nazpátek. Aut jako máku a protože byl večer, všechno se to před námi červenalo a na druhé straně bělelo. Probůh, kam ti američané mohou pořád jezdit. A těch blikajících reklam, které stejně nikdo nečte, protože musí koukat na cestu. Některé jsem si pamatoval od minulé návštěvy. Hilton, Macys, Walmart. A potom pár semaforů a zatáček a konečná. Vystupujeme. Večer je vlahý. Bylo po dešti. Teplota kolem 18 st.Celsia. Nad nulou. Stromy plné zeleného lupení. Keře plné květů. A před námi první americká noc. Ale nic naplat, povídání končí, jde se usnout. Přeji všem čtenářům tam daleko u nás doma dobrý zimní den.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)