Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: U nemocnice v Jihlavě začne výstavba parkoviště pro téměř dvě stě aut

25.6.: S vysvědčením do táborské zoo po celý víkend za jednu korunu

24.6.: Zdravotnická záchranná služba na Vysočině slaví dvacáté narozeniny, veřejnost bude moci nahlédnout do výjezdových základen

24.6.: Z policejního deníku: zloděj ukradl propanbutanové lahve; řidička a dvě děti utrpěly při nehodě zranění

24.6.: Letní prázdniny jsou na silnicích rizikové, policisté vyhlásili sérii bezpečnostních akcí. Loni zemřelo na silnicích Vysočiny během léta sedm lidí

24.6.: Jednomu z hlavních vodovodních přivaděčů do Jihlavy prasklo potrubí, bez vody by mohlo být i sídliště na Březinkách

23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.12.2012
Půjdem spolu do Betléma...
A už je to tady. Bez ohledu na vrtochy počasí. Zatím co u nás doma bude bílo nebílo, kalifornské vánoce sluníčko přivítá mezi zeleným lupením a palmovými ratolestmi. Náš stromeček už stojí vyparáděný na stoličce u okna a netrpělivě očekává balíčky s dárky. Pod stromečkem stojí nevelký betlém zakoupený před pár lety v Česku.
Když už jsme u těch betlémů, první, na který se pamatuji, byl takový prostý papírový skládací. Sloužil ještě pár let po válce, než jej nahradil o něco větší a barevnější, co měl vzadu okénko s červeným papírem a tatínek tam za něj dával svíčičku a krásně to vypadalo a všem se nám to moc líbilo. Jinak se chodívalo o vánočních svátcích od kostela ke kostelu, od betléma k betlému, a u každého se postálo. Nejkrásnější a největší betlém byl v Jihlavě u minoritů. Jednou měl malované pozadí s biblickou krajinou, jindy se starou Jihlavou, kterou maloval akad.malíř Gustav Krum. Vyprávěl mi, že když byl studentem pomáhal tento betlém nejen stavět, ale donášel k němu z okolí větve jalovce, ze kterých se potom dělaly stromečky do celé té krásně vymodelované biblické krajiny. A nejlepší jalovce byly od Pístova. Tam dnes nenajdete jediný keříček. Ono vůbec těch jalovců kolem Jihlavy mnoho nezůstalo. Velké jesličky s postavami tří králů míval betlém v kostele u sv.Jakuba, nebylo jich mnoho a byly instalovány za skleněnou stěnou v předsíni kostela. Nejmenší postavičky měl betlém u sv. Ignáce, stával po levé straně lodi, ale postaviček měl hodně a tak bylo co prohlížet. Vyjímkou mezi uvedenými betlémy byl minoritský. Když byla na pozadí stará Jihlava, bývali v popředí betléma horníci dolující v jeskyni stříbrnou rudu. Na ně se koukalo s oblibou a dlouho. A také se vedle tohoto betléma zpívaly koledy a zpěváky doprovázel důstojný pán Jaroslav Veselý na harmonium. A málem bych zapomněl. Chodívalo se do sirotčince. I tady byly vánoiční nadílky zdejším různě postiženým dětem, i tady se zpívalo a hrálo a lidé dávali peníze na provoz tohoto zařízení.
Dostal jsem před pár dny vánoční pozdrav z Prahy a odesilatel mi poslal i fotografii svého betlámu. A co nevidím. Velký papírový betlém s řadou figurek, s praporečníkem s českou červenobílou vlajkou. Právě takový jsem si zakoupil v r.1969 a pak jej rok co rok chodil instalovat před vánočními svátky spolu s dětmi do kaple sv.Antonína v lesích nad Rounkem. Ať bylo sněhu hodně a nebo málo, betlém tam vždycky musel být. Stalo se to určitou tradicí a lidé z okolí tam chodívali a dívali se a měli nejen krásnou procházku, ale i krásný zážitek z takové neobvyklé zimní návštěvy uprostřed tichého a zasněženého lesa. Občas si tam někdo zazvonil na zvonek a rychle si něco přál, protože takové přání prý se splnilo. A jak šel čas a sil ubývalo, předal jsem betlém jedné báječné rodině do Vyskytné, aby v této tradici pokračovala. S velkou radostí mohu oznámit, že jsem právě dostal od nich obrázek, že betlém i letos o vánocích v kapličce bude. A to je moc dobře. Určité tradice je třeba dodržovat.
Znovu a znovu se vracím do dětství. Vánoce, Stromeček. Vidím před sebou papírová červená jablíčka naplněná vatou, všelijaké jeskyňky posypané třpytivou drtí, papírové řetězy, papírové kouličky a různé fondánové cukroví. Víc toho za protektorátu nebylo, ale seděli jsme všichni pěkně pohromadě a povídalo se a taky zpívalo. Dodnes mám uschovánu jednu z prvních knížek, které mi přinesl Ježíšek a ze které mi maminka četla. Byly to moc smutné pohádky o myškách. Oba jsme je oplakávali. Dokonce si pamatuji, že mi tu knížku vyvázal knihař pan Ruda, co měl dílnu v přízemí domu v Benešově ulici, kde je dnes Veana a kde to voní po cukroví, zatím co tenkrát tady voněl klih a pan Ruda si vyhrával gramofonem na kliku a s velikou zelenou troubou. Vánoce. Vždycky se na ně těším, jako malej kluk. Těšit se budu i tady v Kalifornii. Prvně bude večer s Ježíškem a pak ráno se Santou. Ten bude nadělovat do barevných bot zavěšených na krbu. To jsem zvědav, co mi nadělí.
Všem čtenářům Regionalistu přeji bohatou nadílku, radost ze života a hlavně pevné zdraví. A teď už sobě dobrou noc a vám doma dobrý štědrý den.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)