Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Zbraňová amnestie skončila, lidé na Vysočině odevzdali 175 zbraní a 8131 kusů střeliva

3.8.: V Jihlávce se střetlo auto s vlakem, řidič utrpěl zranění, provoz na trati je zastaven

2.8.: Zahájení opravy silnice I/19 v Pohledu se o týden posunuje, práce začnou v pondělí 9. srpna

2.8.: Z policejního deníku: mladík, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, byl nalezen opilý; opilec ohrožoval provoz na trati; vloupání do chaty

2.8.: V dodávce, která bourala na dálnici, bylo nacpáno šestnáct osob

2.8.: V areálu Vodního ráje v Jihlavě hořela sauna, škoda je 1,5 milionu korun

2.8.: U Velkého Beranova skončilo osobní auto na střeše, zaklíněnou zraněnou osobu vyprostili hasiči

2.8.: Studenti medicíny jsou zváni na stáž do nemocnice v Pelhřimově; hlásit se mohou do 16. srpna

2.8.: Památník obětem dálnice D1 u Jihlavy dá Ředitelství silnic a dálnic do pořádku

2.8.: Letní kino a autokino pod věžemi v Dukovanech zahájí film Bábovky

2.8.: Jihlava přivítá na náměstí Lukáše Krpálka

2.8.: Indický velvyslanec navštívil rodný dům předního českého indologa Vincence Lesného

1.8.: Z policejního deníku: krádež poklopů, trubek a zámků; policisté chytli dva muže, kteří se vloupali do chatky; vandal poničil auto

31.7.: Filmový klub v Jihlavě uvede švédský snímek O nekonečnu

30.7.: Z policejního deníku: agresivní opilá žena skončila na záchytce; opilý cyklista havaroval; opilý řidič skončil na záchytce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 23.1.2013
Den památky obětí holocaustu
Mám před sebou drobný barevný výtisk Remember The Holocaust 1933-1945, který jsem si vzal po prohlídce stejnojmenné výstavy pořádané v San Diegu před pár dny. Dostalo se mi pozvání na slavnostní zahájení této výstavy v jedné z městských knihoven. Na úvod byli přítomní seznámeni s celou historií tohoto tragického období a posléze si mohli vyslechnout jeden z mnoha příběhů té doby, kdy po okupaci Paříže byl jedné židovské rodině gestapem násilně odebrán docela malý chlapec a odvezen do Německa na převýchovu.
Zatím co rodiče zahynuli v koncentračním táboře, chlapec byl po válce navrácen zpět do Francie a vychován v náhradní rodině. Celý příběh převyprávěla přítomným jeho dcera a vnučka vše vyzpívala a zahrála na kytaru. Pořad zakončil pan Yale Strom se svojí hudební skupinou, významný židovský hudebník, znalec a propagátor židovského hudebního žánru klezmer a profesor na zdejší státní univerzitě. Z něčím tak úžasným a podmanivě krásným jsem se doposud nikde nesetkal. Ač vše probíhalo v záři světel a v moderní budově knihovny, vyjímečnost těch písní a vlastní provedení jednotlivých skladeb mě přeneslo do potemnělých zákoutí židovského ghetta kdesi na Ukrajině či v Rumunsku, odkud autor čerpal a která osobně procestoval.
V sobotu 27. ledna si celý svět připomene Den obětí holocaustu. Toho dne roku 1945 sovětská armáda osvobodila největší nacistický vyhlazovací tábor v polské Osvětimi. Stalo se tradicí, že v Jihlavě jsme se scházeli v malé výstavní síni na zdejším židovském hřbitově za účasti posledních pamětníků těchto tragických let. Žel, poslední, pan André Spitzer, nás navždy opustil a tak v letošním roce zavzpomínejme společně alespoň na dálku. Hřbitov je pokryt bílou sněhovou přikrývkou a jenom na některých náhrobcích můžeme číst vedle nového nápisu In memoriam další jména příslušníků jihlavských rodin, kteří se do svých domovů už nevrátili a v místech, kde tragicky zahynuli, nemají ani vlastní malý pomníček. Nemohu si při této příležitosti nevzpomenout na zcela nový pomník, jehož černý mramor a stříbrná písmena teď smutně vyhlížejí z bílého příkrovu do ticha jihlavského hřbitova. Po více jak sedmdesáti letech se dostalo tamnímu prázdnému místu důstojného pomníku. Na počátku okupace byl zde pohřben pan Siegfried Lederer, který našel útočiště u své dcery v Jihlavě po vyhnání ze Sudet. Doba tomu nepřála, byl pohřben bez řádného obřadu a na pomník už nezbyl čas, ostatní příslušníci rodiny byli odvezeni do Terezína a nakonec zahynuli v koncentračním táboře. Přežil jediný z toho rodu a po dlouhých letech pátrání jsem ho dovedl před několika léty na místo, které hledal. Pomník nechal zhotovit nejen pro pana Siegfrieda Lederera, ale i pro ostatní rodinné příslušníky, kteří v období holocaustu zahynuli.
Půjdete-li v těchto dnes kolem židovského hřbitova v Jihlavě, zavzpomínejte alespoň krátce na více jak 1.300 jihlavských Židů, kteří zahynuli v onom období holocaustu. Zavzpomínejte až půjdete kolem Mahlerova parku, kde pod sněhem jsou ukryty základy nacisty vypálené židovské synagogy.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)