Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.9.: Z policejního deníku: krádež dřeva za 30 tisíc; opilec obtěžoval lidi v autobuse; šestašedesátiletá řidička nadýchala přes jedno promile

22.9.: Výstavba nového pasivního pavilonu v pelhřimovské nemocnici úspěšně pokračuje

22.9.: Výstava děl Čestmíra Sušky s titulem Věci venku v Horáckém muzeu začíná

22.9.: Od ledna bude zemřelé na Vysočině ohledávat koroner

22.9.: Maminky mohou využít klokánkovací křesla, zkvalitňují první okamžiky života maminky s předčasně narozeným miminkem

21.9.: Čokoládový Alfons Mucha, roboti i obří tužka v putovní expozici Muzea rekordů na veletrhu Svět knihy

21.9.: Z policejního deníku: zloděj ukradl věci za čtyřicet tisíc, krádež úhlové brusky

21.9.: Výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu u Termesiv odhalila cihlářskou pec

21.9.: V Pelhřimově budou rodiče dětí narozených od 1. října 2020 do 30. září 2021 opět sázet stromky

21.9.: Rektor Vysoké školy polytechnické Jihlava byl zvolen do čela Evropské asociace klinických anatomů

21.9.: Obrazy Jolany Mertové si mohou zájemci prohlédnout v muzejní kavárně v Jihlavě

21.9.: Noc vědců zabaví celou rodinu

21.9.: Nepropásněte volby, voličský průkaz si můžete snadno vyřídit přes datovou schránku

21.9.: Nejčastějším nešvarem je telefonování za jízdy; nevěnování se řízení je na dálnici D1 nejčastější příčinou dopravních nehod

21.9.: Energetiky i obyvatele okolí Dukovan prověřilo největší cvičení letošního roku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.1.2013
Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...
Jak ten čas letí. Psal se rok 1946, když jsem poprvé vstoupil do školy. O rok později jsme měli vlastivědu a já si do sešitu s tvrdými deskami nalepil obrázek prezidenta Tomáše Garrique Masaryka a pod něj připsal úhledným písmem PRESIDENT OSVOBODITEL. V dalších hodinách následoval další obrázek, tentokrát prezidenta dr. Edvarda Beneše. A pod ním opět úhledný nápis PRESIDENT BUDOVATEL. Pak přišel rok 1948 a z paní učitelky se stala soudružka a tehdy nám bylo nařízeno obrázky včetně textu odstranit. Stalo se. Hlavou státu byl tehdy první dělnický prezident Klement Gottwald. Dnes vím, že jsme ve škole zcela opomněli protektorátního prezidenta dr. Emila Háchu, ale nebylo se čemu divit. Nebyl vhodný čas o něm hovořit. A nakonec nebylo žádoucí ani mínit se o prvních dvou prezidentech.
V těchto dnech si náš lid vůbec poprvé vybíral svého prezidenta. A měl na vybranou hned z několika kandidátů. Učinil tak. Od března tohoto roku bude na pražském hradě Miloš Zeman. Co tomu všemu předcházelo, to ponechávám bez komentáře. Nemám zahrádku a o hnůj se nestarám. S odstupem času o tom budou jisto jistě psát renomovaní historikové. Školáci to za pár týdnů poznají podle toho, že se jim ve třídách objeví na stěně zarámovaná nová tvář našeho nového pana prezidenta. A budou mít oproti nám, bývalým poválečným školáčkům, tu výhodu, že ve svých sešitech, pokud je vůbec ještě užívají, nebudou muset odstraňovat obrázek bývalého pana prezidenta. Tady bych jen rád poznamenal, že mě velice překvapilo, že někde už nyní došlo k odstraňování obrazů toho stávajícího, prezidenta Václava Klause. Prý kvůli amnestii. Tak nevím, vážíme my si dostatečně našich prezidentů. Ať už byli takoví a nebo makoví. Oni byli. Oni jsou. Nelze je z historie natrvalo vystřihnout. Co pomníků už jsme jim postavili a co jich bylo rozbořeno a odvezeno na skládky. Nemluvě o názvech ulic a náměstí.
Pobývám teď nějaký čas mimo naši republiku a přesto není dne, abych se díky technice nepodíval domů. Po mrazivých dnech nastává obleva. Po vypjatých dnech uvolnění a jak pan prezident Klaus poznamenal: Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Já si tak jistý nejsem. Ta slova tady zazněla už před léty. A zapadla bez ozvěny. Nemohu zapomenout, když se náš národ loučil s prezidentem Benešem a nebo s ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem. Všude bylo cítit hluboký zármutek, lidé na ulicích plakali. Následovalo dlouhé období povinné radosti a jásání. Pak cinkání klíčema. Do světa se rozletělo jméno našeho prezidenta Václava Havla. A dnes. Tiše se ptám sám sebe, jak dlouho bude nám dopřáno radovat se z nového pana prezident ?
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)