Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.12.: Policisté v průběhu adventu upozorňují na rizika spojená s vánočními svátky

11.12.: Od tajemného pohybu oltářního křížku v Číhošti uplynulo již pětasedmdesát let

11.12.: Havlíčkobrodské muzeum připomíná, jak vánoční svátky slavili naši předci

11.12.: Dukovany zmodernizovaly stanice surové vody, splnily další krok k dlouhodobému provozu elektrárny

10.12.: Policisté zachránili život mladého muže, který chtěl spáchat sebevraždu

10.12.: Okresní sdružení České lékařské komory ocenilo profesora Maxmiliána Kašparů titulem Vynikající lékař Pelhřimovska

10.12.: Naděje pro ohrožené hrošíky liberijské – v zoologické zahradě v Jihlavě se narodilo mládě

10.12.: Ladovy Vánoce: lití olova, zdobení perníčků, vůně jitrnic

10.12.: Farmářský a řemeslný jarmark v sobotu v Novém Městě na Moravě

10.12.: Dialýza v nemocnici v Třebíči je zmodernizovaná. Přípravu dialyzačních roztoků zajišťuje systém automatického centrálního míchání

7.12.: Kojná korunního prince Rudolfa pocházela z Luk nad Jihlavou

6.12.: Výstava fotografa Antonína Vystrčila zachycuje zimu na obrázcích Josefa Lady i Trnkovo dioráma Svatba broučků

6.12.: Vánoční stromek v pelhřimovském muzeu rekordů je vytvořený z 1512 kapřích šupin

6.12.: Starý Brněnský most v Jihlavě je po opravách zprůjezdněný

6.12.: Infocentrum v elektrárně v Dukovanech o druhém a třetím adventním víkendu připravilo vánoční prohlídky s tvořením a Ježíškovu poštu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.2.2013
Únor bílý, pole sílí a nejen pole
Den se krátí, život se krátí, jen krátké kalhopty zůstávají stále stejně dlouhé. Krátí se i můj pobyt v Kalifornii. Z domova ale přicházejí radostné zprávy o nové sněhové pokrývce. A to je dobře. Únor bílý, pole sílí. Kalifornie je na tom zeleně. Tady by nejspíš platilo naše: Komu se nelení, tomu se zelení. Ale ani to není zcela přesné. Zelení se tady i těm, kterým se lení. Mnozí se vůbec neobtěžují posbírat na svých předzahrádkách pohozené obaly od čehokoliv včetně prázdné láhve od Bacardi. Leží v trávníku pod domem už několik dní. Kdyby to byla plechovka, už bylo všechno jinak. Ty jsou kořistí bezdomovců. A potom hybaj do sběrny a pak do obchůdku pro vínko. I dovozní z Itálie je tady za pár dolarů, stejně jako u nás doma vínový krabicák.
Dnes ráno padaly kroupy a potom hustě zapršelo. Za poledne vysvito sluníčko a tak jsme vykročili na malou procházku chladným slunečnem. Všude zeleno a hlučno. Ulice i parkoviště plná aut. Před nedalekou křižovatkou nás zaskočil hudební lomoz. Kravál. Linul se tentokrát z motorky. Její v kůži obalený majitel měl na řídítkách velký amplión nasměrovaný přímo na hlavu. Snad aby mu ani jediný tón neunikl, což mu zřejmě komplikovala helma. Jeho hudební produkce nás doprovázela ještě dlouho, byť už nebylo po něm na ulici ani památky. Inu, velká země je plná velkých překvapení. Nezbylo, než zamířit naše kroky k nedalekému jezeru, což je umělá vodní nádrž na pitnou vodu. Lidé tady mohou trávit čas procházkami po jejím břehu, krmit vodní ptactvo a nebo kroužit na kolech či kolečkových bruslích po široké asfaltové komunikaci. Auta sem samozřejmě nesmějí. Ale nebyla by to Amerika, kdyby zdejší chodci nemuseli chodit po pravé straně této cesty, zatím co u nás chodí po levé. My jsme vůbec víc doleva. A aby to bylo všem jasné, nápis o chůzi po pravé straně je napsán velkým bíým písmem i na vozovce. Anglicky. Tady je také jedna opravdu kuriózní dopravní značka - pozor na hady. Červeně orámovaný bílý trojúhelník se zakrouceným černým hadem. V houštiných pobývají vedle veverek a králíků také chřestýši. Fuj, nikdy jsem tady neměl při procházkách dobrý pocit po těle. V jednom okamžiku tomu bylo právě naopak. Kolem projel na kole muž ve středních letech a místo nohou měl dvě protézy. Jel zvolna a já se za ním dlouho díval, než mi zmizel za zatáčkou. Kdybych měl klobouk, smekl bych a uklonil se. Tomu říkám žizeň po životě. A hned jsem přestal vnímat svoje bolavé koleno. Člověk by měl koukat, aby viděl a žít, aby žil.
Únor bude co nevidět za námi. Konečně, celá řada únorů už je zaplať pámbu za námi. Ty vítězné i prohrané nebo probenděné jen tak. Měl jsem jedinečnou příležitost pobývat tentokrát delší čas v zemi, o které jsem v minulosti neslyšel nic dobrého. Měl jsem možnost chodit zapadlými uličkami San Diega ve všední dny i o svátcích a významných dnech. Zdravit se s lidmi, které jsem neznal a oni neznali mne. Kynout pošťákovi, který denně až do večera rozvážel poštu naší ulicí a nebo mávat popeláři, který na nás troubil když dvakrát týdně míjel náš dům. Všude žijí lidé. Mám velkou radost, že jsem mohl pobývat mezi nimi tady v Kalifornii, proplétat se nekonečnými davy na letišti v Londýně a pak tiše ujížět z pražského letiště domů na Vysočinu. Ano, já žiju na tomto světě rád.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)