Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti
Sháníte
marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!
Jihlavské hřbitovy...
Sdílet článek
Jihlavské hřbitovy. Dodnes většina z nás chodí uličkami a náměstími, aniž bychom tušili, že mnohdy vstupujeme na místa posledního odpočinku mnoha generací našich předků. A tak je dodnes dávno zapomenutý hřbitov skryt na Jánském kopci - v okolí nejstaršího jihlavského kostela Jana Křtitele - ve Smetanových sadech, kolem kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba. Stejně tak, jako na Minoritském náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
S výjimkou někdějšího hřbitova na Jánském kopci byly první jihlavské hřbitovy umístěny uvnitř hradebního opevnění. Ten nejstarší byl při východní straně minoritského kostela Nanebevzetí Panny Marie v prostoru dnešního parčíku na Minoritském náměstí, druhý pak kolem kostela svatého Jakuba na místě dnešního vydlážděného Jakubského náměstí.
Přešlo několik století a bylo třeba dál ukládat mrtvé na místa věčného odpočinku. Stávající jihlavské hřbitovy však byly plné a tak bylo rozhodnuto využít prostoru kousek za hradbami na Špitálském předměstí. K pohřbívání byl určen prostor mezi dodnes stojící bránou Matky Boží a Špitálskou bránou.
Nejprve byla vybudována roku 1559 ohradní zeď kolem celého nového hřbitova a pak v roce 1572 byl postaven uprostřed kostelík sv. Ducha. Renesanční stavba byla rozbořena Švédy při jejich okupaci města v letech 1645 - 1647. Když po třicetileté válce došlo postupně k obnově města, byl v dnešních Smetanových sadech v roce 1661 vybudován nový kostel.
Na tomto hřbitově ve Smetanových sadech byla farářem Artnerem zavedena zajímavá dušičková slavnost. Všechny hroby a kříže byly ozdobeny květinami a při dominikánském kříži, vévodícímu kdysi hřbitovu, byl zřízen polní oltář. Zde se konalo slavné kázání a mše s hudbou a zpěvem a pak následoval průvod ke třem zastavením mezi hroby. Lidé zpívali píseň o vzkříšení mrtvých a pak vše zakončilo slavné požehnání.
Podle pověsti na tomto bývalém hřbitově ve Smetanových sadech do dnešních dnů občas o půlnoci prochází černě oděná postava muže s vysokou čepicí. Jednou si prý kterási vyzývavá služebná dodala odvahu, počíhala si o půlnoci na hřbitově na neznámé zjevení a čepici mu z hlavy vzala. I když pak všichni obdivovali její statečnost, dívce nebylo dopřáno se z popularity dlouho těšit. Hřbitovní duch se začal půlnoc co půlnoc dívce zjevovat a naléhal, aby mu jeho čepici navrátila přesně na tom místě, kde mu byla odcizena.
Dívka se nakonec po poradě s knězem vydala o půlnoci na hřbitov, svěcenou křídou udělala kruh a počkala na zjevení, aby mu čepici vrátila. Když se duch dostavil a natáhl ruku po čepici, dívka v neopatrnosti vykročila z posvěceného kruhu a to se jí stalo osudným. Ráno ji Jihlavané našli polomrtvou ležet u zdi kostela svatého Ducha a i když ji vzkřísili, odvážná dívka ještě o půlnoci téhož dne zemřela.
Zda je tato pověst pravdivá nevíme. Je však jisté, že na tomto dnes již neexistujícím jihlavském hřbitově Svatého Ducha ve Smetanových sadech bylo během tříset let jeho provozu pohřbeno neuvěřitelných 200 tisíc mrtvých. Jen v době likvidace tohoto hřbitova po roce 1887 bylo v dnešních Smetanových sadech napočítáno 2.993 hrobů.
Protože nové předpisy nedovolovaly umístění hřbitovů v městské zástavbě, byl v roce 1869 zřízen nový hřbitov na Panenském předměstí při silnici k Pelhřimovu. Dnešní Ústřední hřbitov byl založen na pozemku zakoupeném 26. února 1869 a k jeho vysvěcení došlo 26. září téhož roku.
Jedním ze zakladatelů Ústředního hřbitova byl jihlavský lékař Leopold Fritz, v té době člen městské rady a člen lékařské hygienické komise, která rozhodla o umístění nového hřbitova právě sem, mimo městskou zástavbu. Hrob tototo osvíceného jihlavského radního, po němž je dodnes ve městě pojmenována i ulice, nalezneme na levé straně před hřbitovní kaplí Nanebevstoupení Páně.
Když se v tomto dušičkovém čase vydáme na jihlavský ústřední hřbitov, můžeme zde dodnes číst důležitý vzkaz doktora Leopolda Fritze určený nám i těm, kteří přijdou po nás. Fritzův latinský nápis nad vchodem na hřbitov na průčelí vstupní budovy v překladu zní: V Kristu zemřeli, skrze Krista radostně vstanou...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku
Starší:
Ačkoli přímý popis zatím největšího zemětřesení v historii našeho města roku 1328 nikde v archivech prakticky neexistuje, jeho následky byly v Jihlavě patrny po mnoho dalších století.
(4.8.2019)
„Bože pospěš mi na pomoc - slyš naše volání“ šeptají rozpraskané rty kněží...
Do slov tiché modlitby skřípot železných vrat a dupot těžkých bot dozorů po chodbách v ranní tmě. Tak počíná ve tři hodiny ráno „hodinka Laudes“, ranních chval breviáře, v podzemí jihlavské věznice. Poslední ranní chvály na tomto světě, které se ve svém pozemském životě modlí kněží František Pařil a Václav Drbola.
(3.8.2019)
V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.
(2.8.2019)
Na území dnešního Rantířova u Jihlavy byl původně pouze brod. Ve 13. století však začali přicházet z Německa kolonisté a tak okolo brodu vyrostla ves Rantířov, německy Fussdorf. Obě jména - české i německé - si tato obec nad brodem přes řeku Jihlavu podržela až do roku 1945, kdy došlo k odsunu velké části původního obyvatelstva Jihlavska.
(29.7.2019)
Můj dědeček vždy vyprávěl, že z dětství prý pamatoval, jak mnohé jihlavské adventní věnce měly - kdovíproč? - namísto čtyř dokonce šest svíček... Nikdy jsem to nechápal. A až v posledních létech tuším, že mohl mít pravdu.
(2.12.2018)
Jedno z mnoha jihlavských popravišť. Dnes lokalita určená ke stavbě rodinných domků, popraviště na Krkavčím vrchu. Tento zdaleka viditelný jihlavský kopec nad Telečskou ulicí nad Skalkou se proměnil v popravčí vrch v roce 1582. A dodnes jsou zde uprostřed pole umístěny železné kříže. Toto výjimečné jihlavské popraviště na Krkavčím vrchu se specialisovalo zejména na popravy příslušnic něžného pohlaví.
(31.10.2018)
Když před 100 lety, v říjnu roku 1918, bylo po tisíciletí své existence zrušeno Království české a Markrabství moravské - a v Praze byla vyhlášena československá republika - v Jihlavě se nedělo vůbec nic. Město si dál žilo svým ustaraným životem na konci války a prakticky nikdo se zde o události ve vzdálené Praze příliš nestaral.
(29.10.2018)
Doslova v poslední chvíli zachráněné dílo sochaře Jaroslava Šlezingera je dodnes k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží v Jihlavě. Je jím svatý Václav, poslední mistrovo dílo...
(27.10.2018)
Na počátku 16. století byl majitelem pernštejnského panství Jan z Pernštejna. Když tento šlechtic kolem roku 1526 ovdověl, oženil se podruhé s urozenou paní, Hedvikou se Šelmberka. Tato druhá láska pana Jana a jeho ženy Hedviky nakonec byla natolik silná, že přežila i jejich smrt...
(12.10.2018)
Kostely i kaple zasvěcené Nejsvětější Trojici, tedy Trojjedinému Bohu, se prakticky vždy stavěly postupně tři, aby vytvořily trojúhelník. Jedním z nich je v okolí Jihlavy velmi zajímavý trojúhelník mezi chrámem Nejsvětější Trojice na poutním vrchu Křemešníku u Pelhřimova, pod nímž pramení zázračný léčivý pramen, dále mezi chrámem Nejsvětější Trojice ve Vysokých Studnicích u Jihlavy - a nakonec mezi chrámem Nejsvětější Trojice v Babicích u Moravských Budějovic.
(5.10.2018)
Jihlavský rodák, misionář – světec a mučedník. P. Augustin Ignác Strobach (1646-1684). Budoucí světec se narodil jihlavskému měšťanu Janu Strobachovi v ulici Matky Boží dne 12. března roku 1646 a hned téhož dne byl u svatého Jakuba pokřtěn jmény svatých Augustina a Ignáce.
(3.10.2018)
Čas neúprosně utíká a tak až nyní, více jak s měsíčním zpožděním, můžeme si připomenout 170. výročí narození významného jihlavského rodáka, Augusta Prokopa. Narodil se 15. srpna 1838 v Jihlavě na dnešním Masarykově náměstí čís.54.
(29.9.2008)
1.1.: Závěr roku 1937 provázely sněhové přeháňky, obleva a mrazy. Nový rok započal sněhovou vánicí. Kronikář ve Dvorcích poznamenal : První čas po Novém roce byl v obci zdánlivý klid v soužití obou národností. Jenom zdánlivý, neboť i zdejší Němce zachvacovala vlna nacismu, především mládež. Tak bylo až do března.
(21.9.2008)
Jihlavsko je prakticky jediným regionem Vysočiny, který dodnes nemá svůj vlastní folklor. Pokusy naroubovat do této oblasti horácké zvyky ze sousedních regionů - například z Telečska či Žďárska - se setkaly s nezdarem a tak je hlavní město Vysočiny v této oblasti prakticky bez minulosti, bez tradic a bez kořenů.
(17.8.2008)
Jihlavské hřbitovy. Dodnes většina z nás chodí uličkami a náměstími, aniž bychom tušili, že mnohdy vstupujeme na místa posledního odpočinku mnoha generací našich předků. A tak je dodnes dávno zapomenutý hřbitov skryt na Jánském kopci - v okolí nejstaršího jihlavského kostela Jana Křtitele - ve Smetanových sadech, kolem kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba. Stejně tak, jako na Minoritském náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
(30.10.2007)
Podle Ottova slovníku naučného z r. 1903 je posvícení výroční podzimní slavnost, která se koná na památku posvěcení chrámu. Posvícení se podle tohoto zdroje vyvinulo z pohanského obyčeje oslavovat šťastnou sklizeň a příchod zimy. Na Vysočině bylo posvícení nazýváno místy hody, v jihlavském jazykovém ostrově pak Kirmes...
(16.10.2007)
Oteplování planety, blížící se soudný den či změna klimatu. Tak to jsou pouze jedny z mála oblíbených vysvětlení nejrůznějších klimatických katastrof. Toto řádění živlů se nám, lidem moderního věku, jeví občas svým rozsahem nebývalé. Zřejmě je tomu tak i proto, že lidský život je krátký a málokdo tak může pamatovat, že k podobným událostem docházelo v průběhu dějin vždy a čas od času dokonce i opakovaně.
(7.10.2007)
V době doznívajícího léta uplývá 40 let od skonu mimořádně disponované osobnosti a výjimečného zjevu moderně se již rozvíjející "nové vědy parapsychologie" Břetislava Kafky (14. května 1891 - 27. srpna 1967). "Jako badatel v oboru dosud neznámých jevů hypnosy, telepatie, jasnovidnosti apod. po více jak čtyřicet let jsem se zabýval touto disciplinou...", píše svým brilantním intelektem s pojmovou pregnantností "vidění geniova" (A. Schopenhauer) - Břetislav Kafka ve své knize PARAPSYCHOLOGIE, která vychází až v roce 1992 v pozoruhodně objevitelském nakladatelství ROAD Praha.
(27.8.2007)
Kam asi jinam chodívali lidé v létě z rozpáleného města, než k vodě. Osvěžit se a zaplavat si do blízké řeky Jihlavy, říčky Jihlávky nebo se vydat k nedalekým rybníkům. Mezi nejpopulárnější patřil a doposud bezesporu patří Okrouhlík a Pávovský, německy Scheibenteich a Krummteich. Jejich věhlas se šířil už od poloviny 19. století.
(21.7.2007)
Nové Motu proprio „Summorum pontificum“ o římské liturgii, které vydal Benedikt XVI. v sobotu 8. července, je - troufám si říci - tou nejlepší zprávou v oblasti katolické liturgiky za poslední léta. Už nebude kacířstvím slavit mši tak, jak ji neměnně slavily nesčíslné generace našich předků po moho staletí!
(9.7.2007)
Nejznámějším českým církevním reformátorem je bezesporu někdejší mistr pražské university, kněz Jan Hus.
(6.7.2007)
První světci našeho národa. Bratři ze Soluně, věrozvěstové Cyril (Konstantin) a Metoděj.
(5.7.2007)
Výstavbě královského města Jihlavy předcházela stejnojmenná ves stojící při brodu přes řeku Jihlavu. Díky vyjímečné poloze na Haberské stezce a na hranicích Čech a Moravy byla ves i střediskem farního obvodu. Již před rokem 1233 tady stál farní kostel sv. Jana Křtitele...
(3.7.2007)
Už od prvního století měli křesťané v neobyčejné úctě hroby mučedníků. Přicházeli k nim a zde se modlili za přímluvu mučedníků u Božího trůnu...
(3.7.2007)
Svátek Božího Těla byl jedním z prvních, na které si počátkem padesátých let hodlal nastupující komunistický režim důkladně posvítit. Na stolech církevních tajemníků narůstaly stohy zpráv a hlášení informátorů o konání průvodů Božího těla na venkově Vysočiny.
(25.6.2007)
V každém městě kraje lze spatřit nějaký ten pomník. Jeden obrůstá zelení v parku, jiný šedne na náměstí, přičemž nemálo pomníků již dávno bylo zlikvidováno či roztaveno. Není ovšem mnoho takových pomníků či soch, které za dobu své existence zdobily náměstí či ulice dvou měst.
(23.6.2007)
Již tradičně se 30. dubna v českých zemích pálí čarodějnice, slaví se Filipojakubská nebo Valpuržina noc. Prapůvodními zakladateli této tradice jsou Keltové, kteří právě poslední dubnový den zapalovali ohně. Podle nich dostal svátek název Beltine čili zářící oheň.
(30.4.2007)
Slovem mor se na počátku středověku původně označovaly všechny prudce probíhající a nakažlivé nemoci s vysokou úmrtností. Postupně se však v našich zemích ustálil tento název pro mor dýmějový.
(27.4.2007)
Popeleční středou, která letos připadá na 21. únor, vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem byla odedávna duchovní očista člověka.
(21.2.2007)
Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako malý ministrant u svatého Jakuba jednou dostal na dva týdny "dištanc" za opakovaný hlasitý smích v sakristii před bohoslužbou. Na stěnách tam totiž tehdy všude visely přísné barevné nápisy: "SILENTIUM - TICHO".
(21.2.2007)