Sám honosný název "park" při pohledu na dílo již signuje jakýsi odér postnormalisačního pokrytectví. Neboť právě PARK zde byl v minulých měsících (mimochodem přes odpor odboru životního prostředí jihlavské radnice!) brutálně vykácen, aby jej nyní na další desítky let našich životů v tomto neuralgickém bodě Jihlavy nahradily mrtvé žulové kamenné plochy, jimž vévodí několik "uměleckých" děl. Pominu-li velmi spornou estetickou hodnotu celého díla, včetně oněch zmíněných kamenných menhirů zvaných vznesně "sochami" (z nichž jedna, kouzlem nechtěného stojící přímo na místě bývalé synagogy připomíná přesný obrácený piktogram nacistické orlice!), zbývá se zamyslet, proč vlastně kdosi kdesi tak tvrdošíjně přes odpor selského rozumu, patriotského citu i estetického vkusu - prosté kupecké počty nevyjímaje - prosadil tento diskutabilní projekt právě zde, na tomto místě, v této podobě a za tyto nekřesťanské peníze. Přičemž když pohlédneme na prostor a odvedené práce, napadá člověka jediné: je patrně nutno některé naše spoluobčany v této těžké době uživit stůj co stůj!
Bude krise a tak je dobročinnost namístě - pomáhejme tedy potřebným, řekli si, zdá se, někteří jihlavští politici. Našim betonářům, stavařům, architektům či sochařům...
(Přičemž já osobně doufám, že se tito velkorysí političtí dobrodinci nebudou skromně schovávat v anonymitě a jistě svolí, aby všechna jejich jména, včetně těch, kteří tuto "žulovou díru" na veřejné peníze pomohli realisovat a královsky si tak na ní za peníze nás ostatních zpříjemnili svůj život, budou viditelně vyryta v bronzové desce někde na dostatečně významném místě tohoto žulového tankodromu. To aby příští generace věděly, komu mají blahořečit za prostor, jímž se budou chtě nechtě nuceny po desítky let jejich života pohybovat!)