případy záškrtu hlášeny každý rok. Výskyt záškrtu u nás značně omezilo povinné očkování,
které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných
protilátek po očkování, a většinou má souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo
s cestováním do zahraničí,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Fabiánová, Ph.D., zástupkyně
vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ.

Zdrojem záškrtu může být kontakt s bacilonosičem, kterým může být i zvíře, přičemž se
infekce šíří kapénkami, podobně jako například rýma, ale vzácně i stykem s kontaminovanými
předměty.

„K nákaze došlo u imunosuprimované pacientky s jiným chronickým onemocněním. SZÚ je
v řetězci práce s pacientem místem, kam se zasílají vzorky k potvrzení či vyvrácení nákazy,
protože disponujeme metodikou v NRL pro danou diagnózu. Je na místě zároveň uklidnit
veřejnost, protože jde opravdu o raritní případ. V České republice je mezi povinná očkování
zařazeno právě i očkování proti záškrtu a máme dobře proočkovanou populaci. Zároveň už
lze říci, že nákaza pravděpodobně nesouvisí s cestou pacientky do zahraničí a ani s kontaktem
s cizincem. Předpokládaným zdrojem infekce je domácí zvíře, které rodina chovala. Čekáme
na výsledky vyšetření a spolupracujeme se Státní veterinární správou,“ informovala ředitelka
SZÚ MUDr. Barbora Macková.

„Vzorek jsme dostali do naší laboratoře 20. 4. 2022 a bylo potřeba několik dnů specializované
práce, aby byl izolovaný materiál použitelný pro další vyšetření. Jde o v České republice
ojedinělý záchyt tohoto typu bakterie,“ popisuje Mgr. Jana Zavadilová, vedoucí Národní
referenční laboratoře pro pertusi a difterii SZÚ.

„Po nahlášení pozitivního laboratorního výsledku jsme okamžitě zahájili epidemiologické
šetření. To spočívá ve zjišťování zdroje infekce a cesty přenosu, a dohledávání všech
rizikových kontaktů, které s pacientkou byly ve styku,“ uvedl JUDr. Jan Pečinka, ředitel
KHSV.

„Tyto osoby nyní sledují svůj zdravotní stav a jsou v péči svého praktického lékaře. Podrobí
se klinickému vyšetření a nasopharyngeálnímu odběru,“ doplnila MUDr. Hana Pavlasová,
ředitelka Odboru protiepidemického KHSV.

Diftérie může mít různé klinické formy a při včasném záchytu bývá dobře léčitelná podáním
antibiotik. Nejčastěji začíná horečkou, slabostí a bolením v krku, časem se pak na sliznici
objevují běložlutá napadená místa (pablány), která nelze odstranit bez porušení tkáně. Ta se
pak mohou šířit. Zevně otoky mohou úplně setřít konturu hrdla (tzv. collum caesari).
Laryngeální forma záškrtu bývala obávaným onemocněním u kojenců a malých dětí. Začínala
sípáním a štěkavým kašlem (tzv. difterický krup) a pokračovala šířením pablán do dolních
dýchacích cest. Spolu s velkými otoky docházelo pak i k zadušení nemocného.

Pokud není nemocný včas léčen, toxin se dostává do krve a poškozuje buňky srdce, ledvin a
také některá nervová vlákna. Nosní forma infekce je mírnější a projevuje se krvavou nebo
hnisavou sekrecí a pablánami v nosní sliznici.

Pro zajímavost lze uvést, že touto formou difterie pravděpodobně trpěl i německý maršál Erwin
Rommel a traduje se, že kvůli infekci z afrického bojiště odjížděl opakovaně na léčbu do
Berlína.

Kožní forma difterie se většinou projevuje nebolestivými otoky až vředy, které se špatně hojí a
vyskytuje se zejména v zemích s nízkou proočkovaností. (více
www.szu.cz/tema/prev…

Poslední případ záškrtu byl v ČR zaznamenán v roce 1995, poslední dvě úmrtí na záškrt byla
evidována v Československu v roce 1969. Výskyt záškrtu u nás značně omezilo povinné
očkování, které začalo už v roce 1946.

Foto: ilustrační