Dřevěný barák ve Stonařově, který byl symbolicky postaven na návrší nad českou menšinovou školou, nebyl původně zamýšlen jako tělocvična. Původně se jednalo o prostou ubytovnu postavenou z lehce dostupného materiálu a v dobovém kontextu ovlivněnou architekturou tzv. Heimatstilu. Barák sloužil pro ubytování chlapců a mladých mužů přibližně ve věku 14 až 18 let z organizace Hitlerjugend, kteří měli v rámci německé zemědělské služby (Landdienst) pomáhat místním sedlákům při zemědělských pracích. Podobné baráky byly stavěny i v jiných obcích tzv. německého jazykového ostrova, kam byly umísťovány pomocné pracovní síly z Říše s cílem podpořit domácí zemědělskou i jinou výrobu pro potřeby Říše. Objekt se teprve po válce stal součástí školního areálu a z důvodu nedostatečných kapacit začal po drobných úpravách sloužit jako tělocvična. Díky tomuto novému využití zůstal zachován v téměř nezměněné podobě do současnosti a vydává svědectví o složitém historickém vývoji ve 20. století i zdejších národnostních poměrech. Barák sám o sobě není jen monumentem, ale také historickým dokumentem, který by měl být předmětem seriózního bádání, adekvátního využití i vlastní prezentace budoucím generacím.

„Dřevěná budova školní tělocvičny ve Stonařově je výjimečnou stavbou z období druhé světové války, která vykazuje významné architektonické, urbanistické a řemeslné kvality. Vzhledem k tomu, že podobné stavby byly v minulosti demontovány a ničeny, lze její zachování považovat za raritu“, shrnuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Libor Karásek.

Navzdory úpravám vnitřní dispozice zůstala budova z velké části zachována v autentickém stavu včetně řady detailů (např. okenní výplně s řemeslnými prvky, okenice ve štítech, celodřevěný plášť, komínová tělesa, krov a střecha s charakteristickými pultovými vikýři).