Na následky poranění pak zemřela a byla pochována v hrobce v netínském kostele. Do rakve jí dali její zlaté střevíčky a na rakev položili zlaté srdíčko.

Vévodkyně měla ráda zdejší kraj, a proto prý nemůže v klidu spát, ale stala se meziříčskou dobrou bílou paní. Za úplňku vstane, vyjde z hrobky a s vlajícím závojem se přes pole vznáší k meziříčskému zámku. Cestou pozoruje, jak se daří lidem. Projde zámeckými salony, z terasy obhlédne město a zase se vrací zpět.

Až prý bude nejhůř, objeví se její zlaté střevíčky v meziříčském kostele na oltáři. Pak budou vydraženy a za utržené peníze se nakoupí jídlo pro celý kraj. Také zlaté srdíčko má svoje určení. To prý nechala vévodkyně na financování oprav a ozdobení kostela v Netíně, kdyby se nenašly jiné prostředky.

Marie Ripperová

Lidové pověsti se v minulosti šířily především ústním vyprávěním. Podle vzoru lidových vypravěčů se těmito pověstmi inspirovala a téma znovu zpracovala Marie Ripperová. Ilustracemi je doplnily Alice Trojanová a Kateřina Dvořáková.

Publikaci Pověsti z Velkomeziříčska vydalo město Velké Meziříčí roku 2020. Zakoupit ji můžete v Turistickém informačním centru Velké Meziříčí nebo na e­‑shopu města.